V jako Voronde

Den plný náhod

10. září 2009 v 19:52 | Voronde
Léto už je nějakou tu chvíli pryč a mně už pomalu docházejí výmluvy, proč pořád nejsou dohnány resty jako "report" z výletu Klubu Terryho Pratchetta, takže překonávám svoji nehoráznou lenost a váhavě hlásím, že jsem zpátky (mužete začít zděšeně prchat). K tomuto hrdinskému činu mě přiměl dnešní den, který byl rozhodně zajímavější, než včerejší "magické" datum 9.9.2009, protože to Vendy trávila neskonale zábavným (upozornění: může obsahovat stopy ironie a ořechových jader) brigádničením pro PIM (pro toho, komu se vybavila jistá čokoládovo-piškotová pochoutka, připomínám i existenci Prague International Marathonu).

A čím že byl ten dnešek tak zajímavý? Začalo to už ráno, kdy se mi nějakou shodou náhod podařilo vstát už v 5:50, takže jsem celých deset minut napjatě čekala, než začne řvát budík a vykope mě z postele. To ani není náhoda, jako spíš zázrak. Kdo zná můj přístup ke vstávání, pochopí.

Jenom idiot si nedělá zálohy

21. června 2009 v 9:40 | Voronde
A Vendy přesně takovým idiotem nejspíš je. Zase jednou přespříliš věřila službě Blog.cz, která jí na oplátku "sežrala" dva články. Šlo o report z premiéry Momo a zlodějů času v divadélku milovaném a samozřejmě také o závěrečný článek z tanečních. Ten je naštěstí relativně zachráněn, protože se mi pořád někde povaluje jeho ručně psaná verze (no, něčím se ty poslední hodiny ve školním útavu zabít musely), takže zbývá ji "jenom" najít. Kdo zná můj pracovní stůl a lavinové nebezpečí s ním spojené, tak chápe, k jak odvážné věci se to chystám.

Někdo by mohl namítnout, že už od obou událostí uběhl nějaký ten týden a zcela oprávněně mě označit za líného a nespolehlivého člověka (čili Vendy v kostce). Důvodů ke zpoždění je hned několik: jedním z nich je samozřejmě konec školního roku (a zběsilé zachraňování všeho, co se dá), aktivní přípravy na vodácký kurz, projížďky na kole (kterým na chvíli odzvonilo, protože jsem ve velkém stylu píchla) a taky nějaké ty akce s pratchettovci.

Dneska (tak v horizontu desítek minut) se chystám do botanické a hned potom valím do divadla na věčně vyprodaný Kabaret Prévert-Bulis, takže všichni určitě chápete, že nic jiného než tuhle snůšku výmluv už sepsat nestihnu. Napravit se to pokusím hned po vodáckém kurzu (kde budu celý příští týden), takže mi držte palce, ať se vám neutopím ;)

Řekni, kde ty kytky jsou

15. března 2009 v 2:04 | Voronde
Vendy měla poslední dobou nějaký extrémní nedostatek inspirace a chuti ke psaní. Abych se měla na co vymlouvat, tak budu tvrdit, že za všechno může ta depresivní zima. Tak.

Teď už to konečně začíná vypadat nadějněji - tj. nastává to úžasné období, kdy se ke slovu hlásí jaro, ale květena ještě spí, takže mi zbývá ještě trocha času, než začnu nadávat na alergii a vyhrožovat pylům Zodacem a hromadou papírových kapesníčků. Určitě si umíte představit, jak je praktické být zapáleným botanikem-amatérem a mít k tomu alergii na pyl...

A tím se vlastně dostávám k vysvětlení nadpisu - v poslední době se mi na každém kroku připomíná botanika: ve školním ústavu ji aktivně probíráme, blíží se moje oblíbená výstava skalniček, v čajovně potkám skupinku lidí z bývalého "kroužku"... Zkrátka, až příště budu chtít udělat takovou pitomost, jako je celoroční vynechání kurzů botaniky a tím pádem i neúčastnění se BiO, tak mě někdo zastavte. Můj "absťák"už jde tak daleko, že si při pohledu na stromy před Carrefourem říkám "Tohle by mohl být Břestovec západní, ne?" a v duchu pro milé dřevinky hledám nějakou čeleď...

Tak, tímhle bych si odbyla výkřiky do tmy (aneb "plkání o kytičkách", jak by to určitě nazvala Dýně)
a můžu se konečně vrhnout na psaní něčeho smysluplnějšího ;)

Ach, ta gravitace

9. ledna 2009 v 16:53 | Voronde
Moji maličkost nedávno napadlo, že si udělá podvečerní procházku po starém dobrém Karlově mostě, kde očekávala romantiku padajících vloček, lamp a osvícené Vltavy a dočkala se davu japonských turistů a hnusně ledového větru. Venku bylo tou dobou minus jánevímkolik (ale stačilo to na to, abych necítila prsty) a můj oblíbený most byl pokryt takovou tou sešlapanou vrstvou namrzlého sněhu, který je mnohem zrádnější než obyčejný a zcela tuctový led.

Ke konci mostu (směrem na Staré Město), kde se most svažuje, jsem viděla takového roztomilého chundelatého zástupce psovitých šelem, jak zápasí s ovládnutím všech čtyř tlapek na tom hnusném sněhu. V zápalu boje udělal vzorové hodiny a skončil někde pod mostem. Řekla jsem si, že se projdu alespoň na Staromák, udělala krok... a fičela si to z mostu nejdřív po jedné noze a o nějaké to klouznutí později dokonce po obou, dokud jsem v působivém závěru neskončila v leže na zádech. Sklidila jsem potlesk všudypřítomných turistů, kteří tou samou trasou procházeli, jako by se nechumelilo. Proč jen jsem to vždycky já, kdo nevynechá jedinou příležitost udělat ze sebe blbečka, no?

Rozčilená Vendy

6. ledna 2009 v 18:32 | Voronde
Na to, že jsem relativně klidný člověk a doopravdy se rozčílím zřídkakdy, mě má včerejší příhoda opravdu rozhodila. Byla jsem si spolu se svou věrnou Dýní kupovat v Tescu šanony do školy a jelikož to tam nějací inteligenti úplně přeorganizovali, nebylo v uličce k hnutí. Už tak mě rozčilovalo, že šanony byly úplně vespod, takže jsem si musela skoro kleknout, když tu náhle mě něco zprudka rýplo do ramene a vzápětí se ozvalo "Ustup, ty krávo jedna". Šokovaně jsem se ohlédla, abych se ujistila, že ta nadávka patří skutečně mě a od koho to vlastně přišla. Ještě větším šokem pro mě bylo to, že pochází od rádoby nóbl dámy v kožichu, která na mě ještě vrhla rozzuřený pohled, jako bych snad dělala něco nepatřičného. Neřeknu, kdybych tam třeba blokovala uličku nebo měla nějaký pubertální záchvat či co, ale já si jen klidně vybírala své veledůležité šanony. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než nevěřícně zavrtět hlavou, protože k tomu, abych jí začala nadávat i já, bych se nesnížila.

A proč tohle vlastně píšu? Jednak proto, že si někde potřebuji odfiltrovat svůj vztek a hlavně proto, že si takovéto nálady všímám všude po Praze. V MHD mě propalují stovky nervózních a bůhvíproč naštvaných pohledů a všichni na sebe hledí jako na hmyz. Neubráním se srovnání se svou milovanou Británií, kde jsem na ulici omylem do někoho strčila a on okamžitě zastavil a začal se MI omlouvat a podobných situací tam bylo víc. Takže apeluju na všechny: nechovejte se jak typičtí pražané. Howgh, Vendy domluvila ;)

Vendy se zamilovala

2. ledna 2009 v 13:12 | Voronde
Ale nebojte se, nejde o žádný pubertálně-slintací článek (beztak je TOHLE jediný muž, který pro mě kdy ztratil hlavu), ale o vychvalování mého nového mobilního broučka. Drazí rodičové mi totiž k Prasečnicím nadělili dlouho očekávaný telefon, ale k mému překvapení byl výsledkem spíš počítač, který umí náhodou i telefonovat. Zkrátka PDAčko. No a hádejte, co Vendy dělá s přehnaně inteligentní věcičkou, na jejíž pochopení je potřeba přelouskat třistastránkový návod? Samozřejmě, že panikaří a postupuje metodou pokus-omyl (a že těch omylů teda je...).

Nicméně jsme se spolu za ten týden nějak sžili a konečně mám něco, co mi organizuje den a jelikož ani za nic nemůžu přijít na to, kde se vypíná ten zatrolený budík, tak jsem získala i schopnost časného vstávání. Takže tohle by byl můj brouček a až se mi s ním povede nějaký opravdu velký průšvih, tak vám dám vědět. (nebudete čekat dlouho)

Pf 2009

31. prosince 2008 v 16:47 | Voronde

Veselé Prasečnice!

23. prosince 2008 v 18:43 | Voronde

Jelikož bych to zítra už nestihla, tak vám přeji s obrovským jednodenním předstihem ty nejkrásnější Prasečnice. Myslím, že namísto stereotypního okecávání toho, co všechno vám přeji do příštího roku, bude nejjedonušší napsat "Prostě hodně dárků a pevných nervů", protože znám priority zdejšího čtenářstva ;)

Doufám, že se o svátcích odreagujete, namísto toho, abyste přemýšleli nad tím, co všechno musíte stihnout do školy/práce (přesně tohle budu dělat já, ale akorát se zděsím, odložím to, a pak nic nestihnu, ale psst!) a budete se věnovat rodině a přátelům.

Takže ve zkratce: HO HO HO!

Google analytics

1. prosince 2008 v 18:13 | Voronde
Jednoho listopadového odpoledne jsem se nudila, a tak mě napadlo zaregistrovat se do Google analytics. Samozřejmě mě nezajímá návštěvnost (beztak to jsou tak tři lidi denně), ale chtěla jsem si vyzkoušet, co všechno ta mnohými chválená věcička vlastně umí. Kdyby mi fungovala alespoň ta jedna mozková buňka, co mám, absolvovala bych registraci v češtině a ne (jak se mi úspěšně podařilo) v angličtině. Tak. A to je Velké sdělení dne.

Vendy opustila múza

14. listopadu 2008 v 17:54 | Voronde

Ano, přesně tohle se stalo! Za všechno může dočasná nepřítomnost múzy. Tak. Vůbec to nemůže být tím, že jsem z velké části nestíhala a ten zbytek tak nějak kolísal od školních povinností přes kroužky až k nechuti cokoli psát, to tedy ani náhodou. Za těch pár týdnů mojí nepřítomnosti se mi stalo plno přelomových věcí; tak například taneční, Festival fantazie, taneční, prodloužená... A také jedna se zatajeným dechem očekávaná událost - vypěstovala jsem si pravou a nefalšovanou kombuchu, která se mi stará o tři litry Earl Greye (vím, že jste asi čekali něco přelomovějšího, ale kombucha koneckonců JE přelomová - víte, co to dalo práce ji správně "přelomit" a narvat do hrdla PETky, no? ).

Díky milému upozornění od neméně milých spolužaček (už mi můžete sundat tu kudlu z krku) to tu zase oficiálně oživuji a jdu se vrhnout do psaní. A omluvte záplavu článků z tanečních, protože právě díky jejich nepřítomnosti je mi vyhrožováno ;)

Je neuvěřitelné...

21. října 2008 v 8:41 | Voronde

... že před necelým týdnem to bylo už 17 let, co se potuluju po tomhle světě. Proč neuvěřitelné? Protože mám ještě živé vzpomínky z mých dětských let (mno, rozhodně dětštějších než můj nynější stav), kdy jsem snila o tom, jaké to bude být už ta "velká". Představovala jsem si svou oslnivou inteligenci, okouzlující vzhled, pohotovou mysl... no jak vidíte, tak jsem se tehdy docela hodně sekla s odhadem.

Ještě divnější je, jak ten čas najednou tak letí. Ještě před sedmi lety mi připadalo, že všechno trvá hotovou věčnost, roky se plazily asi takovou rychlostí, s jakou já dnes píšu seminárky (no, možná, že trochu rychleji) a já si s dětskou naivitou proplouvala životem. Nejlepší vysvětlení je nejspíš to, že tehdy jsem neměla žádné povinnosti a pro všechny jsem byla ta malá a roztomilá holčička, které se musí zpříjemňovat život. Sečteno a podtrženo: já chci být zase ta malá a roztomilá Vendy!

A jen tak mimochodem, Vendy je od pátku šťastným vlastníkem nové, skvělé a nepřekonatelné... KROSNY! Ty, co se mnou jedou na FFS předem varuju, že celou cestu vlakem o ní budu pět chvalozpěvy, tak si připravte provazy a roubík.

Moje vysněná krosna

25. září 2008 v 19:43 | Voronde
Jelikož se pomalu, ale jistě blíží Festival fantazie speciál a zároveň i moje narozky, začínám čím dál častěji snít o krosně. Přeci musíte uznat, že jezdit na con s kufrem je, mírně řečeno, trochu nepraktické. A právě proto jsem malinko zaapelovala na rodiče s tím, že taková krosna by byl ideální dárek k narozeninám pro jejich milovanou dceru. Teď už mi nezbývá než doufat, že mé přání bude vyslyšeno. Akorát doufám, že tohle si nikdo z rodičů nepřečte O:)

Spolu se mnou se můžete pokochat pohledem na onu krosnu (Deuter Aircontact 60 + 10 SL. Sice je modrá, ale to je ústupek, který ještě přežiju. Jinak je totiž naprosto dokonalá! Dámská, ale přitom s objemen 60 + 10 litrů, možností hydrovaku a... dobře, nebudu tu dělat reklamu firmě Deuter.

Už jsem se dostatečně vyrozplývala, takže se můžu vrátit k pasivnímu těšení.

Těžký život studenta

17. září 2008 v 15:51 | Voronde

Už je to tak, moji milí. Vendetce nastalo krušné období, které se jmenuje školní rok. Sice jsme měli prázdniny téměř o měsíc delší a první týden se konal přírodovědně-humanitární seminář ve Velkých Losinách, ale i tak to léto uběhlo jak voda.

Hned po nástupu do školy na nás všemožní učitelé začali (stejně jako každý rok) chrlit, že zrovna tenhle ročník je ten ze všech nejnáročnější, tudíž bychom se měli učit, učit a zase učit. Jediné, co mě na tomhle roku drobet děsí, jsou volitelné předměty. Tedy, ne že bych se na ně netěšila (mě konkrétně čeká ruština, latina a buněčná biologie), ale pohled na rozvrh sahající často k deseti hodinám není zrovna ten nejpříjemnější zážitek.

To bych nebyla já, abych něco nedramatizovala, ale pomalu mi začínají docházet témata ke stěžování, takže budu asi muset jít s pravdou ven... já se do té školy vlastně celkem těšila! Nejen, že konečně začala divadelní sezóna, srazy a koncerty Mrakoplaše, ale i to školní prostředí jsem přivítala s radostí. Zase ti (v některých případech) roztomile střelení učitelé a neméně střelení spolužáci... Kdo by si přál víc? On ten život studenta nakonec nebude tak hrozný ;)

Poslušně hlásím, že jsem zas tu

12. září 2008 v 15:35 | Voronde
Prázdniny mám úspěšně za sebou, tak mě napadlo, že bych mohla konečně trochu pohnout s mým pokusem o stránky. O čem bych vám tak poreferovala? Festival fantazie, cyklisťák, Řím i Kréta jsou úspěšně za mnou a radši vám ani nebudu slibovat, že se tu teoreticky objeví nějaký článek, protože už se znám. A navíc nemám ani hotové fotky a moje ubohé Rajče zeje prázdnotou... Ale aspoň ty fotky časem budou ;)
Se školním rokem začala i (mnou horlivě očekávaná) divadelní sezóna. Takže milá Vendy už se tenhle týden do Dlouhé prakticky mohla prakticky se spacákem, protože tam byla prakticky každý den. Zatím absolvovala Bulise, premiéru Vějíře s broskvovými květy, Faidru, Lháře a zítra ji čeká Myška z bříška. Zase nasávám kulturu :)
Tak abych ukončila svůj nudný monolog, tak vám akorát slíbím, že už to tu zas ožije a já se pokusím o nějaký inteligentní způsob, jak se s vámi podělit o své zážitky.

Tak trochu nestíhám

8. července 2008 v 10:36 | Voronde
Po slavném příjezdu z cyklisťáku jsem se v maťičce Praze ohřála jen na den, a pak už jsem frčela směr Choťeboř a Festival fantazie. No, a z festivalu jsem se okamžitě přesunula na Slovensko a jsem ohavně líná, takže na nějaký smysluplný článek si ještě počkáte ;)
No, ale jelikož by tu těch pár řádků (kdybyte jen věděli, co je za práci na slovenské klávesnici najít ů...) vypadalo opuštěně a navíc by mi tu trčel obrázek bez textu, tak budu ještě chvilku žvanit nesmysly... Ještě tak dva řádky a mám to!
Každopádně se tu časem objeví report z cyklisťáku a Festivalu fantazie. Máte se na co těšit!

Docyklistěno - videjko s Toníkem a Terkou

27. června 2008 v 7:11 | Voronde


Na nádraží se mi povedlo ukořistit video, kde Toník... Tedy vlastně pan profesor Blomann s Terkou hrají Ráda se miluje. Jelikož to nemohl celý kurz vyhnat z hlavy celé čtyři dny, tak nám tímhle moc nepomohli :)

Jdu cyklistit

19. června 2008 v 13:41 | Voronde
Zítra odjíždím na dlouho plánovaný školní "cyklisťák". Moje nadšení jen podpořilo, že jedeme na Lipno, kde je jedinou rovnou plochou jen ta přehrada, že budeme jezdit nehorázně dlouhé trasy a třešničku tomu dalo, že sraz na Hlavním nádraží je v 5:40. To abych ani nešla spát.
Ale co, hlavně, že si budu užívat vypadnutí z Prahy a trochu si zlepším kondičku. Když už jsme si museli nakoupit tolik cyklovýbavy (stála dvakrát tolik, co celý zájezd :) ), tak ji taky chci pořádně vyzkoušet!
Tak se tu beze mě pěkně mějte a držte mi palce, ať to přežiju ve zdraví alespoň fyzickém, protože to duševní mám v háji už pěkně dlouho ;)

Chystám...

12. června 2008 v 15:24 | Voronde
Jelikož jsem poslední dobou celkem vytížený člověk (čili od rána jsem duchem v Dlouhé a večer jsem tam i fyzicky - prostě kulturní týden), tak sem nestíhám psát. Ale to se o víkendu změní! Takže si alespoň sepíšu, co by se tu mělo objevit.
O víkendu: Derniéra Moliéra, Derniéra Pokusu o létání, Sraz fóra a koncert Mrakoplaše
Někdy v týdnu: Kafka je mrkev, festival 9 bran a zakončení sezony Divadla v Dlouhé
Tak, a vím na čem (popřípadě v čem) jsem.

Přírodo, těš se! Sliz se vrací domů!

8. června 2008 v 16:29 | Voronde
Včera jsme se s taťkou dokopali k náročnému úkolu: najít kolo zahrabané někde v neprobádaných hlubinách sklípku a oživit ho pro novou sezonu. Pan Murphy se určitě dobře bavil, protože jakmile jsme kolo konečně vypáčili, nastala fáze 2 - pumpování. Jak už všichni tušíte, pumpička byla nepoužitelná. Ani vyběhnutí domů (v nejvyšším patře, samozřejmě) a pátrání po náhradní se nezdařilo. No, tak rychle hledat kompresor... Po obrácení celé místnosti naruby byl nalezen v krabici nejvíc na očích, do které se samozřejmě nikdo nepodíval. Alespoň to pumpování se obešlo bez větších nepříjemností.

Biologická olympiáda

21. května 2008 v 18:31 | Voronde
Dnes jsem byla na vyhlášení krajského kola biologické olympiády kategorie C... No, bylo to můj druhý kraj "céčka" a tak nějak jsem doufala, že obhájím své (dvojnásobné O:) ) vítězství.
Zákon schválnosti je ale neúprosný, takže jsem skončila trapně sedmá. No, ale aspoň můžu všem tvrdit, jak jsem letos velkomyslně dala šanci ostatním a schválně to zkazila. Pravda je taková, že mi letošní téma ani trochu nesedlo - prý Pole, louky, pastviny, s tím ať se jdou bodnout. Já, alergik na traviny všech druhů, jsem se na BiO poprvé učila doslova s nechutí. A abych se ještě trochu ospravedlnila, tak většinu viny házím na skutečnost, že se letos nekonaly přípravné přednášky, ze kterých jsem čerpala minulé roky všechny vědomosti.
Tak, a teď všichni povinně uznejte, že to sedmé místo vůbec, ale vůbec nebyla moje vina :)
 
 

Reklama