Taneční a jiné závislosti

Základky pro VŠ podruhé

12. listopadu 2009 v 23:03 | Voronde
Předpokládám, že je celkem zbytečné psát, že jsem se k Vavruškům již tradičně přiřítila na poslední chvíli. S tímhle zlozvykem bych už pomalu mohla začít něco dělat. Bod jsem prý získala alespoň za snahu sladit se s Náčelníkem, který mi předchozího dne sdělil, že si bere vínovou košili, tak ať se s ním moc netřískám. Jednoho dne s ním budu muset zavést debatu na téma "barvy a jejich záludnosti", protože ať si říká, co chce, jeho košile je cokoli od oranžové po cihlově červenou, ale rozhodně ne vínová. To jsem ale zjistila až v šatně, takže jsem se pro své jediné vínové ošacení, co navíc disponuje takovou dávkou flitrů, že spolehlivě nahradí disco kouli, plahočila přes půl Prahy (za příjemného podzimního mrazíku) úplně zbytečně. Někdy je fajn mít důvod, proč se oprávněně vztekat na svého nadřízeného (zvlášť, když tím pak člověk může argumentovat v případě, že nestíhá zadanou práci).

Oproti minule, kdy si mě Lanarde zavolala na pomoc s korzetem za památných výkřiků jako "Zarvi za to, nešetři mě!" či "Buď budu mít kyslík, nebo prsa!", jsem se role mučednice ujala já a netrápil mě nikdo jiný, než samotná Dýně. Naneštěstí je to stejná potvora jako já, takže jsem po jejím zákroku byla ráda, že můžu vůbec mluvit, natož tancovat. A co že u nás vlastně dělala milá Zelenina? Obhlížela situaci a koneckonců i budoucího partnera pro následující dvě lekce, protože moji maličkost čekal velký chirurgický zákrok v podobě zbavování znamének. A to mi kvůli takové prkotině zakázali dva týdny tancovat. Ti zlí!

Tak zase na parketu

8. října 2009 v 0:21 | Voronde
Mnohomoc mnohomoců lidí se mě ptalo, proč se zase hlásím do základních kurzů, když bych teoreticky měla oxidovat ve speciálkách, takže vám to osvětlím. Tak za prvé si s Rarousem na speciálky netroufáme a radši si letos zopakujeme pokračovačky, kde se snad lépe sehrajeme, a za druhé jsem si jako zcela altruistický a přející člověk přeci nemohla nechat ujít šanci vidět křepčit samotného Patricije KTP. Prý jsem zlá potvora, ale tomu byste přeci nevěřili, ne?

Už pár týdnů před začátkem kurzů jsem na Ksichtknize sledovala debaty současných kurzů pro mládež a musím přiznat, že jsem se výborně bavila. Neříkejte mi, že jsme tehdy byli taky tak vyplašení a sto a jedním způsobem řešili všemožné nástrahy parketu... No, nejspíš jsme takoví skutečně byli :) Nešlo si nevšimnout, že je (jemně řečeno) nejaktivnější debata kolem středečních kurzů (jednoduchý princip, kdy těšení se na středu pomáhá překonat šok z pondělka a přibližuje vytoužený pátek), ale chtělo by to tam občas zásah "Ligy za normální vyjadřování".

I končím, hrůzno mi psát psaní

30. června 2009 v 1:23 | Voronde
Jak vidíte, s nadpisem mi pomohl Puškinův Oněgin, ale ten zbytek už nejspíš budu muset sepsat sama. Ještě nedávno pro mě bylo nepředstavitelné, že naposledy uslyším svolávací "Rocky" znělku, projdu se poslední promenádou a ani zdaleka ne naposled si nechám pořádně podupat nohy. Až moc živě si vzpomínám, jak jsem se před rokem tanečních celkem děsila (ono když má jeden rodiče, co neustále vytahuje, jak tancoval u Franka Tovena a jaké je keho drahý potomek nehorázné dřevo... to trochu sníží motivaci) a po dlouhém váhání a vybírání se nakonec zapsala k Vavruškům.

Myslím, že to byla ta nejlepší volba, protože pochybuji, že by mě jinde dokázali nadchnout pro tanec tak zábavným způsobem (byla jsem na výzvědách i u "konkurence" a když mistr na plese teatrálně prohlásil "a teď si zatančíme opravdu zábavný tanec... a bude to cha-cha" a ihned začal tento "vtip" vysvětlovat, každému trochu ztuhl úsměv na tváři. Oproti tomu jsou mistři a celé osazenstvo TŠ Vavruška nenuceně vtipní a hlavně schopni si udělat srandu sami ze sebe, takže si okamžitě získali mé sympatie :) Vzpomínám si dokonce na první lekci základních kurzů, kdy jsme byly s Dýní zakormidlovány do sálu se slovy "Dámy, jste připraveny vrhnout se do víru společenského života? Tak prosím račte." (Je neuvěřitelné, že si zapamatuji každou "pitominu", ale že bych to praktikovala třeba u dějin literatury nebo Dmd... to nejspíš nehrozí)

Pokračovačky se chýlí ke konci

24. května 2009 v 22:17 | Voronde
Poslední dobou se tu neobjevovaly žádné novinky z tanečních především proto, že začalo trošku přituhovat, takže Vendy si stíhala sotva hlídat nohy, natož aby ještě zaznamenávala nějaké ty hlody. Ale na druhou stranu musím říct, že už to naše povlávání konečně začíná vypadat jakž takž jako tanec (minimálně si s Rarousem tolik nešlapeme po nohou a do krve se pohádáme až po každém druhém tanci).

Minulou (již osmou) lekci zahájil Vavruška slovy "Pánové, chytnete dámy levou nohou za pravou...", takže jsme s Rauskem v očekávání vtipné hodiny okamžitě začali zkoušet to "vedení" levou nohou a málem si při tom pořádně namlátili. Když jsme skoro padli vyčerpáním z opakování samby (a to neuběhlo ani deset minut), začali jsme oprašovat prozměnu padačku do mamba. Když nám ji mistři ukazovali, chtěli se trochu předvést, takže mistrová se při záklonu hlavou téměř dotýkala podlahy. Ze ztichlého sálu se najednou ozvalo "Křřřup!"
a mistrová samozřejmě dostala záchvat smíchu a s ní lehl i celý sál. Opravdu pohled k nezaplacení - Vavruška se sice Moniku snažil vytáhnout, ale zkuste si být v záklonu, šíleně se při tom chlámat a pokoušet se dostat do víceméně vertikální polohy :)

Vražedné pokračovačky

24. dubna 2009 v 14:41 | Voronde
Na druhou lekci se Vendy vydala s podivnou předtuchou, takže celou cestu na Karlák vrhala kradmé pohledy přes rameno a nervózně žmoulala bílou rukavičku, bezpečně uloženou ve strategicky výhodné kapse. Před vchodem mi pohled padl na neznámého člověka, co tam velenenápadně postával a rentgenoval pohledem všechny nově příchozí. Řekla jsem si, že nebudu riskovat a vrhla se k němu s rukavičkou na levé ruce a otázkou "Promiň, že otravuju, ale nejsi náhodou můj vrah?". Škodolibí čtenáři si určitě dovedou představit to rozpačité ticho, které zavládlo. No zkuste si představit, že si jen tak nezaujatě postáváte, přemýšlíte o záhadách všehomíra a nejednou se na vás vyřítí šílená holka s bílou rukavičkou, co se ještě navíc zeptá, jestli nejste vrah.

Rudá až za ušima jsem se dotyčnému začala okamžitě omlouvat a vysvětlovat mu, co to ta Mafie vlastně je. Nakonec jsme se celkem zakecali a poté, co dorazil Rausek (s půlhodinovým zpožděním, samozřejmě), mi domnělý mafián popřál zdar při tancování a zmizel někam do sálu.

Pokračovačky numero uno

19. dubna 2009 v 18:25 | Voronde
S přihlášením do pokračovaček Vendy dlouho váhala, ale pak si řekla, že tam přicupitá s Rarousem a pojme to jako srandu, když už ne jako tancování. Rarous se po dlouhém a vyčerpávajícím dohadování nakonec nechal přesvědčit k přihlášení a skoro moji maličkost zabil, když zjistil, že jde o pokračovačky pro mládež a ne pro vysokoškoláky ("Vendy, ty ses snad zbláznila! To si jako myslíš, že si poletím do Plzně pro oblek?!").

Historicky první "pokračovací" pondělí jsme si zpestřili vyřizováním mafiánských účtů (luparu jsem si zapomněla doma, takže to muselo probíhat pěkně čistě, v rukavičkách) a rozjeli se inhumovat mou první oběť na fakultu do Jinonic. Půl hodiny jsme tam opravdu nenápadně přecházeli po recepci v tanečním, moje maličkost se pokusila skalpovat zcela chybnou osobu a pravá oběť (obarví si to hlavu a ani se neozve... to se to pak těžko vraždí) nám v poklidu proklouzla mezi prsty. Nezbývalo nám tedy nic jiného, než uklidit bílou rukavičku a jít bloumat na Karlák s více než půlhodinovým předstihem.

Závěrečný jarní ples

19. dubna 2009 v 0:54 | Voronde

To jaro má opravdu zajímavé účinky. V záchvatu euforie z toho, že konečně skončila zima, jsem dostala psavou náladu a poctivě sesmolila článek z plesu. No, ale milé jaro způsobilo i to, že článek zůstal pěkně zapomenutý ve frontě čekající na zveřejnění, zatímco Vendy si pobíhala po Petříně a čichala ke kytičkám.

Na posledních dvou lekcích se nedělalo prakticky nic jiného, než aktivně opakovalo na závěrečný ples, takže jsme si všichni připomněli, kolik toho neumíme, popřípadě ukázkově mrvíme (v mém případě prakticky všechno). Vavruška nám ještě předtím, co jsme se mu nenávratně rozprchli, vysvětlil, jak to vlastně na tom plese bude vypadat. K našemu překvapení jsme se dověděli, že nás jako první tanec čeká květinový waltz, takže by prý nebylo od věci, aby tanečníci pořídili partnerkám nějakou tu květenu.

Taneční se vrací!

30. března 2009 v 22:48 | Voronde

Jelikož mi Blog.cz podle a zle "sežral" poslední tři články z tanečních, přišli jste o můj velkolepý pád ještě na country lekci, zavazování Vavruškových bot při mambu a o mnoho dalších perliček. No, každopádně s nástupem do pokračovaček se dostavila další vlna perlení a vtipných situací, takže jsem se rozhodla, že zase začnu s články z tanečních. Musím říct, že je opravdu na co se těšit ;)

Kterak se Vendy neúčastnila (nejen) maškarní prodloužené

15. února 2009 v 21:45 | Voronde
Byl to boj na život a na smrt: lyžák v Alpách versus prodloužená. Plesání mě zaujalo možností (či spíše povinností) přijít v kostýmu a já už se potutelně těšila, jak si tam nakráčím jako Duane Dibbley - s mopem na hlavě, okouzlujícím předkusem a neschopností vyslovit sykavky. Naneštěstí jsem drobet pozapomněla, že se tou dobou koná i dlouho očekávaná exkurze do Alp za účelem pokusu o zlepšení našich lyžařských výkonů. Chvíli jsem zvažovala variantu, že se na lyžák vykašlu, ale když jsem zjistila, na kolik by mě vyšel storno poplatek a hlavně co by se mnou provedla Dýně, kdybych nejela, tak volba nakonec padla na Alpy. (o report z lyžáku jsem se zatím nepokusila, ale co není, může být)

A když už jsem u toho flákání tanečních, tak už rovnou můžu osvětlit i to "nejen" v nadpisu. Už od té chvíle, co se můj pohled při prozkoumávání rozpisu lekcí zastavil na disco lekci, jsem se upřímně děsila soboty 14.2. a přemýšlela, jak se vykroutit jak z Valentýna, tak i z tanečních. Když už se ono osudné odpoledne blížilo, zachránilo mě mamčino kázání o mé lenosti a následné zapojení do domácích prací (ještě nikdy jsem pračku neplnila s takovým nadšením). Kdyby ten den selhala má vrozená schopnost přitahovat na sebe průšvihy jako magnet, tak bych snad i dorazila včas, ale díky rozmaru pana Murphyho si jedna milá trolej usmyslela, že spadne, takže jsem si cestu zpříjemnila půlhodinovým čekáním ve stojící tramvaji.

Vánoční ples taneční školy Vavruška v Lucerně

3. ledna 2009 v 0:29 | Voronde
Po pokusu o inteligentní nadpis padá úroveň tohoto článku pod bod mrazu, protože při jeho psaní mi za zády probíhají opravy s hojnou účastí sbíječky, což není zrovna ta nejvhodnější tvůrčí atmosféra. Mno, ale abych se nevykecávala o dělnících, přejdu radši k tomu plesu. Jelikož jste si poručili i průběh mých (obvykle značně pokořujících) příprav, tak je tedy máte mít.

Vendy se v den plesu tak trochu úplně ulila ze školy, protože cca. dvouhodinové prodávání srdíček pro organizaci Život dětem, kterého se pravidelně účastní, se za nějakou velkou školní aktivitu považovat nedá. Tohle "volno" každopádně přispělo k tomu, že jsem se dokopala po půl roce navštívit kadeřníka a musím přiznat, že ve srovnání s mými nejčernějšími představami to dopadlo celkem dobře. O něco hůř to dopadlo s plesovými šaty, jejichž krémově bílé stuhy se k mé hrůze po vyprání proměnily v zašedlé zplihlé cosi, ale s tím jsem hodinu před plesem opravdu nic nenadělala.

Sázka

23. prosince 2008 v 18:04 | Voronde
Jak někteří z vás vědí, s Dýní obvykle provádíme absolutní pitomosti a tahle sázka byla ukázkovým příkladem jedné z nich. Při prohrabování sekáčů a hledání zajímavých kousků, které by zaplnily naše šatníky, Dýně narazila na apartní černo-růžové šatičky bez ramínek, ale zato s růžovým "korzetkem", šněrováním po obvodu a s krátkou sukénkou. A nebyla by to Dýně, aby neprohodila něco jako "Verule, tak tohle bych si klidně vzala do tanečních". Mojí odpovědí bylo "To ti tak věřím" a šaty jsme rozebíraly tak dlouho, dokud nepadla jasná pravidla sázky, která jsem splnila, takže milá Dýně musela na příští taneční naklusat v oněch šatičkách.

Jako správná kamarádka jsem chudákovi zelenině už několik dní před tanečními sázku připomínala sto a jedním škodolibým způsobem, takže ze mě byla malinko vynervovaná. Ale k mému obrovskému překvapení v den D skutečně přispěchala do tanečních v šatičkách, ale chvíli mi trvalo, než jsem ji poznala, protože ke mně přišlo cosi s obličejem hrajícím všemi odstíny červené a navíc zabalené v dlouhém kabátě.

Kompromis

14. prosince 2008 v 19:53 | Voronde

Napadla mě taková zajímavá věc. Sama nevím, co vás na těch "reportech" z tanečních tak baví, ale jakmile se začnu na chvíli flákat, na icq mi okamžitě začně plno lidí jemně naznačovat, co všechno se mi stane, když s jejich psaním přestanu. Mno a navíc tak trochu hrozí, že se o tomhle blogu dověděli v tanečních, protože náš asistent ví, že čtu Pratchetta a já nemám jiné vysvětlení, odkud jinud to mohl vzít (Důkaz toho, že si opravdu stojím na vedení. Možná souvislost s blogem mě napadla až při cestě domů).

Takže, sečteno a podtrženo, nepřestanu s články úplně, ale budu psát jen to nejzajímavější a nejvtipnější, protože pochybuji, že někoho zajímá sáhodlouhé popisování toho, jak se chystám do tanečních. Spokojeni? (ano je jediná možná odpověď)

Mikulášská lekce

14. prosince 2008 v 17:56 | Voronde
Na vánoční lekci jsem se neuvěřitelně těšila už s týdenním předstihem a dokonce se dokopala i k návštěvě Ptákovin a následné koupi rohů (a to opravdu společenských, dokonce i s červenými flitry, aby bylo jasno), protože za co by měla jít Vendy jiného, než za čerta, no?

Odpoledne před tanečními bylo ve znamení zběsilého pobíhání po bytě a hledání natáček. Naštěstí se mi podařilo je nalézt a pomocí hory tužidla a asi stejného množství trpělivosti vytvořit ty správně čertovské kudrlinky. Další část nervů padla za oběť shánění oblečení a čištění tanečních botiček, ale nakonec jsem ten blázinec přežila bez větších újem (to samé ale bohužel nemohu říct o koupelně) a mohla vyrazit.

Polčík a valka

24. listopadu 2008 v 17:21 | Voronde
Nebojte se, není to překlep, ale jste relativně blízko. Takhle se přeříkávám už dobrý měsíc a pořád nejsem schopna říct valčík a polka. V tomhle chabém pokusu o report se vám pokusím popsat, kterak se Vendy učila otáčky do polky a valčíku. Už úplně vidím ušklebky těch z vás, kteří mají taneční již za sebou a těším se, jak se za nějaký ten rok budu ušklíbat taky. Ale momentálně mi nezbývá nic jiného, než se snažit zachránit si při polce život a nohy a ještě se při tom pokoušet tančit.

Aby si nás mistři nepozabíjeli hned na začátku, první novinkou byla alemana do cha-chy. Celý kurz ji zvládl bez větších potíží, takže se mohlo přejít na valčík. Ten by taky probíhal bez problémů (vždyť kroky jsou stejné jako pro waltz), kdyby naši milí tanečníci konečně pochopili, že opravdu těsné držení je pro valčík podmínkou, protože jinak chudák partnerka bude povlávat někde kolem a také dělat menší kroky a točit se, jinak dámy čeká stejný osud jako mě, a to dobíhání partnera v silně neestetickém půlkruhu.

První prodloužená v Národním domě na Smíchově

23. listopadu 2008 v 19:11 | Voronde
Sice od prodloužené uběhl nějaký ten týden, ale asi bych se o ní měla zmínit. Třeba už jen kvůli obtížím s plesovými šaty. Ano, Vendy se chtěla trochu předvést, tak vytáhla své "staré" rudé saténové šatičky, aby zjistila, že jsou solidně zaprasené. I vydala se statečně do čistírny a chtěla po nich tak nemožnou věc, jako vyčištění šatů v stanoveném termínu. Proč zrovna já? Ostaním se podařilo dostat zpátky svoje ošacení do slíbených 90-ti minut, ale zrovna, když si tam nakráčím já, musí se zároveň porouchat jak pračka, tak i ta divná napařovací věc, takže jsem šatičky získala až za tři dny a to těsně před prodlouženou.

Kdyby mě má věrná Dýně (a dokonce i ředitel školy) nepřemluvila, asi bych se byla na nějaké dlouhé šaty vyflákla a šla v "normálních". A dobře bych udělala! Víte, jaké to je odskákat půlku jiveu na jedné noze, protože tu druhou máte beznadějně zamotanou v šatech?! Ale to už, jak je mým oblíbeným zlozvykem, zase předbíhám.

Opět taneční aneb maminka Svatava

14. listopadu 2008 v 18:59 | Voronde

Původně jsem si říkala, že nebudu otrocky psát "report" z každé lekce a tento článek tedy neměl vůbec vzniknout. V tomhle přesvědčení mě utvrdilo i to, že se při první půlce prakticky "nic nedělo" tj. neučili jsme se nové tance, ale opakovali ty "staré". Dýně s kamarádkou Karolínou dokonce uvažovala o tom, že se vypaří po anglicku a mě, chudáčka malého, tam nechají trčet. To by to ale ovšem nesměla být Dýně, aby neztratila jak svůj, tak i můj lístek do šatny, takže se nikam neutíkalo. To by jeden nevěřil, co všechno dokáže ta zelenina zvorat, když na ni nedává pozor nějaká inteligentní starší osoba, jako například já (a Dýně, teď si laskavě odpusť to velice významné odkašlání, ke kterému se určitě chystáš, protože o téhle pasáži se pohádáme až ve škole).

Latino lekce

23. října 2008 v 16:06 | Voronde
První, druhá... už mám za sebou pátou lekci tanečních, a to dokonce tu slavnou, s napětím očekávanou latino lekci. Když nám na minulé hodině Vavruška oznámil, že nás zanedlouho čeká latina, dost mě to zarazilo. Ty taneční ubíhají až nějak podezdřele rychle! Vždyť ještě před nedávnem jsem vystrašeně přecházela před tanečním sálem v bázlivém očekávání první lekce... Dokonce jsem se přistihla, že začínám "žít" od středy ke středě - dřívě jsem to samé zažívala při euforii z Divadla v Dlouhé, ale jelikož tam už jsem nejen vařená, ale i drobet profláklá, upírám nyní své euforické nadšení k tanečním.

A zase! Už to dělám zas! Napadne mě nějaká myšlenka absolutně mimo mísu a já se o ní vykecávám celý odstavec. To chce radikální řešení - flák přes pazouru!

Čtvrtá lekce tanečních aneb Vavruchovy hlody

21. října 2008 v 9:44 | Voronde
Zajímalo by mě, jak bych měla začít, aniž by články o tanečních začaly vypadat šablonovitě. Jelikož mě nic extra nenapadá (uvažte, že je devět ráno), tak budu doufat, že se to nějak samo vyvrbí v průběhu psaní. Navíc píšu v poměrně velkém skluzu, takže pokud najdete nějaké chyby nebo nedostatky (protože má paměť je děravější než cedník), tak okamžitě hlaste. Tohle se nevztahuje na Dýni, protože ta vidí nedostatky naprosto ve všem, co dělám.

Tak abych začala, ne? *slastné protáhnutí a zapraskání prsty* Před čtvrtou lekcí jsem měla obrovské dilema: jaké šaty si vzít?! Přece nemůžu chodit pořád ve dvou stejných a v těch na latino lekci by ze mě byl chodící rampouch. Náhodou, bylo to opravdové drama, plné nečekaných zvratů, ale naštěstí neskončilo až tak tragicky, protože jsem na dně skříně vyhrabala cosi černého a šatoidního. Po bližším prozkoumání se ukázalo, že to jsou moje staré šatičky z imatrikulačního plesu v primě. Došla jsem k závěru, že mi nejspíš budou a s příjemným pocitem z vyřešení situace jsem se šla kulturnit. Po návratu (jak jinak) nastal drobný problémek: ony šaty mi sice byly, ale oproti primě, kdy mi byly velké a sahaly skoro pod kolena, se ukázala jejich pravá délka a já si nedůvěřivě prohlížela krátkou sukýnku, jejíž rozparek se táhl až nepříjemně vysoko.

Třetí lekce tanečních u Vavrušky SPECIÁL

10. října 2008 v 19:18 | Voronde
Po pečlivém uvážení a po Dýnině bezmála výhružném naléhání jsem se rozhodla, že vás neokradu o možnost zasmát se na cizí účet, takže odtajňuji Příhodu se šroubkem, plnou nečekaných zvratů a končící naprostou potupou výše jmenované.

Jak už to tak bývá, Dýně dala přednost estetičnosti před praktičností a vzala si do tanečních pidi kabelku, kam se jí (světe, div se!) ani za všechny bohy Zeměplochy nepodařilo narvat brýle. Napadlo ji jediné možné řešení, a to požádat věrnou Veruli, aby jí brýle narvala do přeplněné, leč podstatně větší kabelky.

Moje varování o přeplněnosti se ukázalo být opodstatněné, protože když jsem o přestávce zalovila v kabelce, vytáhla jsem z ní to, co z milých brýlí zbylo. O zašátrání později se ukázalo, že situace není až tak tragická, jak by se na první pohled zdálo, protože brýlím chyběla pouze jedna nožička a celé to měl na svědomí malý, ale o to důležitější šroubek, který si ráčil vypadnout do hlubin mojí kabelky. Dýně zesinala a zasyčela "Verule, ten šroubek NAJDEŠ, jinak si mě nepřej!".

A jelikož si máloco přeju méně než Dýni, při odchodu z tanečních jsem se rozhodla ji nezklamat a šroubek najít. Náš hlouček (Dýně, Kačka, Verča a já) se zastavil nedaleko východu z tančírny a já dramaticky zavřela oči, ověšela Dýni taškami a kabátem a neméně dramaticky zalovila v kabelce. Tomu, co následovalo jsem nevěřila ani já: moje ruka se vynořila z kabelky spolu s mikroskopickým šroubkem. Zajásala jsem a šroubek ceremoniálně předala nevěřící Dýni.

Třetí lekce tanečních u Vavrušky

10. října 2008 v 16:58 | Voronde
Tentokrát výjimečně nebudu popisovat, jak jsem všemožně nestíhala taneční a přišla na poslední chvíli. Asi se stal zázrak, protože i přes návštěvu doktorky, civění do zdi, psaní úkolů z ruštiny a pokusu o debordelizaci pokoje (nebo alespoň o nalezení psacího stolu) jsem měla ještě nejméně dvě hodiny volného času. Neuvěřitelné, že?

Asi došlo k objevení nového Murphyho zákona "Pokud nespěcháte, stihnete všechno za polovinu času než když jste v presu", protože jsem si navíc i stihla dát horkou koupel, vydrbat se lufou (doporučení pro všechny: nic vám tak nerozproudí krev před tanečními jako masáž lufou - tj. něčím, co na omak připomíná mokrý ocelový kartáč) a tak nějak všeobecně upravit.

Cesta do tanečních se konala pěškobusem, ale i tak jsem tam byla o 20 minut dřív než Dýně a spol. a s pološíleným úsměvem vyšlapávala do asfaltu kolečko obchod-trafika-Vavruška. Za co mě pan Murphy trestá?!

Ve všem tom nespěchání jsem samozřejmě pozapomněla, že se na třetí lekce bude konat cosi jako focení. Kdybych to věděla, provedla bych něco se svým účesem a lá palmový háj ve vichřici, na jehož účet milá Dýně celý večer trousila škodolibé poznámky.

 
 

Reklama