Akce

Výlet Klubu Terryho Pratchetta

14. září 2009 v 21:24 | Voronde
Už dlouho jsme chtěli zjistit, jak se snese větší množství pratchettovců na společném výletu, aniž by to skončilo ponorkou, nebo nějakými vážnějšími újmami jak na těle, tak na duchu. Tak dlouho se o tom mluvilo, že pro mě byl šok, když se Náčelník najednou vytasil s datem a místem našeho pobytu, takže byla volná pouhá dvě místa, když jsem si konečně ujasnila, že tou dobou budu mít volno.

Náš slavný odjezd se konal 23.7. a jelikož jsme si chtěli užít co největší část dne, za mohutného zívání jsme postávali Na Knížecí už někdy kolem půlnoci (tj. v 7:30). K překvapení všech přítomných (a svému vlastnímu) dorazila Vendy včas a dokonce i s malým předstihem (u Tutatise, jen aby nám nebe nespadlo na hlavu!). Naopak Náčelník se dostavil až po dobré čtvrthodině plné nervózních pohledů a přešlapávání. Ukázalo se totiž, že autobus, u kterého jsme celou dobu postávali, je autobusem naším a každou chvíli má odjíždět. Naštěstí se Hadati v pravý čas dostavil i s místenkami a nastal nepříjemný okamžik, kdy jsme museli půlku autobusu "povyhazovat" z jejich míst a přesvědčit řidiče, že je skvělý nápad na poslední chvíli lézt do zavazadlového prostoru a ukládat bagáž bezmála patnácti lidem.

Festival fantazie 2009

17. srpna 2009 v 23:56 | Voronde
Na to, že jsem na letošní FFko původně vůbec neměla jet, jsem v Chotěboři strávila krásných dvanáct dní. K účasti mě přesvědčila Dýně, kterou nadchlo podzimní FFS, a vnutila mi myšlenku, že na festival nejen chci jet, ale že je geniální i nápad vzít si tam kolo a být sportovně aktivní. Já se samozřejmě nechala překecat, takže stačilo už jen na poslední chvíli najít ubytování (velice nesnadný úkol) a přesvědčit rodičstvo, že se mému opečovávanému kolu nic nestane (téměř nemožný úkol).

Co se mohlo pos... zkomplikovat, se samozřejmě zkomplikovalo, takže jsem pár dní před odjezdem musela s kolem do servisu, kde vedle úspěšného převrtání ráfků pomrvili přesmýkač. Pak už jen zbývalo dořešit, jak se vejít s typicky ženským objemným šatníkem do krosny, ale díky nepřítomnosti spacáku se to dalo celkem dobře zvládnout.
(úvodní obrázek ukraden TU)

Ručníkový den 2009

2. června 2009 v 0:39 | Voronde
Jako správný frúd si Vendy ani letos nemohla odpustit účast na celosvětovém Ručníkovém dni. Předpokládám, že všichni, co čtou moje pochybné výkřiky do tmy, minimálně tuší, co se odehrává každého pětadvacátého května, ale pro jistotu to těm pár neinformovaným vysvětlím. Ručníkový den vznikl jako pocta spisovateli Douglasi Adamsovi (11.3.1952 - 11.5.2001) a jeho Stopařově průvodci po galaxii. Na jeho počest vyrážejí každoročně všichni správní stopaři do ulic s ručníky, které nemohou za žádných okolností po celý den sundat. Že to může být trapné? Stačí se schovat za svůj ručník a je po problému.

A proč zrovna ručník?
Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu - můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás - blbá jak tágo, ale značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.
(citováno ze Stopařova průvodce po galaxii)

Lov na motýly

3. května 2009 v 19:15 | Voronde
S drahými skororodiči (modří vědí) jsem se v sobotu vypravila do botanické zahrady v Tróji, protože jsem chtěla alespoň jednou přijít na výstavu motýlů v termínu a vidět milé okřídlence živé. V zájmu zlepšení své prachbídné fyzičky jsem se rozhodla, že to do botanické seběhnu od tety z Bohnic (zdůrazňuji, že ze sídliště, i když na ústav má pěkný výhled), protože odtud je to ke skleníku jen kousek. Samozřejmě, že se muselo něco pokazit, jinak bych to snad ani nebyla já.

Trochu jsem se zamyslela a díky tomu přejela kýženou zastávku, která je přímo nad zahradou. Řekla jsem si, že je zbytečné se vracet autobusem a vzala jsem to přes les s tím, že přibližný směr znám a botanickou přeci nejde minout. Chyba lávky! Na botanickou, konkrétně na plot, který ohraničoval venkovní expozice, jsem narazila velice rychle, horší už bylo najít způsob, jak plot obejít a dostat se k pokladnám. Úplně nejhorší bylo, že to nešlo. K botanické jsem totiž odbočila příliš brzy, minula "vlez" a musela si to seběhnout až pěkně dolů do Tróji. Tam mě navíc odnavigoval člověk s podobným orientačním smyslem, jako vlastní má osoba, takže jsem nakonec skončila až úplně dole u vinohradů.

Pět statečných famáků

3. května 2009 v 18:42 | Voronde
V Českém centru Praha právě probíhá výstava Pět statečných famáků, na kterou vyrazila výtvarkářská skupinka naší drahé třídy. Původně jsme pěším výletem do Rytířské nebyli moc nadšeni (vždyť to máme z Malostranského náměstí nehorázně daleko, že), ale poté, co jsme dorazili na místo a pustili se do sledování krátkých animovaných filmů z dílen režisérů Michala Žabky, Václava Švankmajera, Noro Držiaka, Jana Bubeníčka a Davida Súkupa, se nikomu nechtělo odejít. Uznávám, že to bylo částečně způsobeno tím, že nás čekala hodina francouzštiny...

Kromě promítacího sálu v suterénu, kde střídavě běží nejrůznější animované filmy, jsme navštívili i výstavu loutek, které si ve filmech "zahrály" (opravdu povedené jsou ty z Velkého kýchače)

Pak následovala už pouze velice neochotná cesta do školního ústavu a jelikož jsem se vracela se svou věrnou Dýní, tak jsme samozřejmě drobátko zabloudily (no co, v těch uličkách Starého Města jednou blbě odbočíte a jste v ...), ale můj jindy mizerný orientační smysl protentokrát zafungoval, takže jsme dorazily k Betlémské kapli se slovy "Dýně, to je děs! Já už vím kde jsme, takže tu školu naneštěstí najdem!"

Mafie 2009 už to má taky za sebou

30. dubna 2009 v 16:45 | Voronde
Na after party 23.4. byl slavnostně zakončen další ročník hry probíhající od 16.3 do 22.4.2009. V mnoha ohledech ho lze skutečně pokládat za rekordní: účast 341 hráčů, 279 padlých, 16 mordů pro vítěze...

Sice Vendy nebyla ani zdaleka tak úspěšnou mafiánkou, jak by si bývala byla přála, ale i tak je s letošní Mafií nadmíru spokojena. Konečně si naživo vyzkoušela ten adrenalin v roli lovce/oběti a zažila pár opravdu zajímavých a především zábavných situací, z nichž asi nejvíc pobavilo pronásledování mé vyděšené osůbky Dýniným vrahem (viz článek z minulých pokračovaček, kde se to celé odehrálo). Rozhodně to s dráhou mafiána zkusím i příští rok a tentokrát se pokusím nebýt tak nehoráznou lemrou a trochu aktivněji se zapojit do akcí "podsvětí".

Konec Mafie také znamená, že mám konečně čas na divadlo, malování a další závislosti... takže zanedlouho zase nebudu plno věcí stíhat ;) Už jsem opět rozjela svůj divadelní maraton (aneb pětkrát do měsíce v Dlouhé, že) a oprášila své Desky s velkým "D", osobností a povahovými rysy flegmatika (sice v nich zatím straší jen ty nedávno zveřejněné figurálky, ale i to je nějaká aktivita). Tak, to by bylo zhruba všechno, co se mi právě honilo hlavou, takže děkuji, že jste to přetrpěli ;)

Mafie Praha 2009

10. dubna 2009 v 10:33 | Voronde
Pro ty, co se poslední dobou diví tomu, že nic nepíšu, tak vězte, že je to kvůli celopražské hře s příznačným názvem Mafie. Letos se mi konečně podařilo nezapomenout na deadline registrace a stát se na pár týdnů mafiánem se vším všudy. Možná by nebylo tak úplně od věci objasnit, co to ta Mafie vlastně je a jak probíhá. Mno, jak se znám, tak bych se tu pustila do sáhodlouhého vysvětlování a dokonale se do něj zamotala, takže se radši rychle podívejte SEM pro základní informace.

Teď už možná víte, proč sebou poslední dobou cuknu při každém sebepodezřelejším pohybu, ve všech lidech na ulici vidím potencionální mafiány a málem to se mnou sekne pokaždé, co někdo sáhne do kapsy a vytáhne bělající se... kapesník. Na to, jak rychle se vraždí (po těch pár týdnech už si čichá ke kytičkám zespoda 245 mafiánů), je mé chování celkem pochopitelné.

Poslední dobou už si dokonce přeju, aby mě můj drahý vrahounek konečně našel, protože bych se zase jednou ráda pohybovala po ulici jinak, než za neustálého vrhání kradmých pohledů přes rameno a plížení se podél zdi s rukavičkou v pohotovostní poloze. Naštěstí Mafie zanedlouho končí, takže bych měla být zase v relativně normálním stavu ;)

Trpaslicon 2009 - den druhý

5. dubna 2009 v 23:52 | Voronde
I přes to, že jsem za sebou měla tři hodiny kvalitního spánku, mi sobotní vstávání dalo pořádně zabrat. Moc tomu nepomohlo ani to, že jsem si minulého dne ustlala téměř pod jednou z lavic, takže jsem si při vstávání o milý nábytek skoro urazila hlavu (a to jsem si v pátek říkala, jak je strategické lehnout si právě tam...). V tom rozespalém stavu jsem vnímala, že mi Kájouš něco říká, ale ani za nic se mi nedařilo pochytit, co to tak může být. Když se po chvíli vrátila, vrhla po mně nechápavý pohled a ptala se, jestli stíhám pustit ty ovce. A v tu chvíli mi došlo, že mám v devět hodin pouštět seriál Shaun the sheep, protože Hadati to prý nestíhá. Po zděšeném pohledu na hodinky nastalo ještě zděšenějších deset minut plných úplně nejzděšenějšího pobíhání po místnosti, hledání použitelných svršků a pokusů o uvedení se do provozuschopného stavu.

Trpaslicon 2009 - den první

16. března 2009 v 22:16 | Voronde
"Toto je volání o pomoc sedmého ročníku festivalu britského humoru, sci-fi a fantasy. Trpaslicon byl napaden neznámou formou života. Vyměšuje látku, jed, možná dokonce halucinogenní, který vyvolává v obětech pocity beznaděje. Bohužel jsme jí byli zasaženi. Sice redukovanou dávkou, ale je možné, že nás postihnou záchvatýýééáááííííhh…"

Pro Vendy začal letošní Trpaslicon už nějaký ten týden před jeho zahájením, protože se v záchvatu naivity nechala zlákat k tomu, aby si kromě funkce pomocného organizátora přibrala i nějaký ten program. S mým smyslem pro povinnost jsem samozřejmě dodělávala svůj Zeměplošský kvíz dva dny před conem, takže jsem akci "spi tři hodiny denně" zahájila už ve čtvrtek. Čtvrtek byl i dnem Velkého stěhování, protože jsem trochu pozdě zjistila, že není dobrá strategie mít úhledně poskládané hromádky oblečení a dalších nezbytností u jednoho rodiče, zatímco krosna, do které to všechno plánuji narvat, se nachází na druhém konci matičky Prahy. Mohla jsem být jenom ráda, že dopravní kužel (bez něj se jeden pořádně nevyspí) už byl dávno připraven na správném místě, takže to nedopadlo jako loni, kdy jsem byla někdy kolem desáté večer zastavena hlídkou městské policie, kterou zaujal pohled na taškami ovešenou Vendy, jež si suverénně rázuje po Praze s obrovským dopravním kuželem. No a vysvětlujte si jim, že jenom přepravujete propriety na jednu pošahanou akci a milý kužel tudíž není kradený, ale poctivě zakoupený (předminulý rok mi ho Rausek přitáhl z Plzně - asi nejoriginálnější vánoční dárek mého života).

Trpaslicon 2009 se blíží!

13. prosince 2008 v 19:57 | Voronde

Kvůli slibu, že nebudu předbíhat a nevyžvaním téma Trpasliconu 2009 dopředu, jsem tak dlouho čekala, až se mi podařilo zaspat. Takže vás dodatečně zvu na Trpaslicon 2009, kde na vás čekají organizátoři pod vlivem halucinogenní látky (oceňuji, že místo "Dáš si k tomuto božskému párku kečup, či hořčici, ó bratře?" budu moci návštěvníkům procítěně sdělovat "Nekupujte si ten párek, nemá to cenu! Všechno je beznadějné!") a hlavně spousta zábavy!

Ručníková recese

10. října 2008 v 18:01 | Voronde
Není tomu tak dávno, co se školou neslo hlášení "Všichni studenti si od zítřka budou nosit do školy vlastní mýdlo a ručník" aneb strašák žloutenky zasáhl i naši školu.

Nebyla by to ale naše třída, kdyby se z ní nevylouplo Osm statečných a pod vedením profesora Blomanna nezorganizovalo drobnější recesi. Prvopočátek naší akce byl u Stopařova průvodce galaxií, ale my jsme nápad s ručníkem dotáhli dál. Kluci měli následující den přijít do školy pouze v ručníkové bederní roušce, děvčatům bylo dovoleno umístit ručník i o něco výš.

Když bylo vše domluveno, vzájemně jsme se obviňovali, že určitě v ručníku nikdo nepříde a ten který chudáček bude strašit ve škole sám. Naštěstí se následujícího dne ručníkáři sešli v plném počtu (dokonce se k nám přidaly i další třídy) a naše akce byla okořeněna tím, že nás hned ráno učil sám ředitel, který nejen, že nás neseřval za drobné parodování jeho hlášení, ale navíc nám se spikleneckým mrknutím celou akci schválil (nezapomenutelný byl jeho šokovaný výraz a nevěřícné "plantážníci, já vám říkal, že si máte přinést ručníčky, ne plážové oblečky!"). Nezklamal ani Blomann, který dokonce odučil nějakou tu hodinu jen v ručníku a na zbytek dne se snížil k tomu, že si oblékl triko.

Tak tady můžete vidět, že i mimo komunitu pratchettovců jsem celkem solidní cvok ;)

Kterak se Vendy účastnila maratonu

16. září 2008 v 12:33 | Voronde
Na nátlak své spolužačky a také naší Matky třídní jsem se letos poprvé zúčastnila maratonu, konkrétně Tesco Night Grand Prix, ale ne jako běžec, protože by to se mnou seklo tak po 200 metrech, ale jako pokus o organizátora. Vyfasovala jsem slušivou červenou čepičku, neméně slušivé červené tričko (velikost ideální - po kolena) a v neposlední řadě také takovou tu zelenožlutou svítící věc a všechno mi to samozřejmě ladilo k zářivě oranžové bundě. Zkrátka vzhled blbeček de luxe :)

Trpaslicon 2008 - zahájení

21. května 2008 v 21:54 | Voronde
Majls poskytl video ze slavnostního a velkolepého zahájení letošního Trpasliconu, a já ho sem samozřejmě dávám se zpožděním.
Drobná poznámka: na videu můžete vidět a dokonce i slyšet moji osůbku. Stačí sledovat mop :)

Trpaslicon 2008

3. května 2008 v 15:59 | Voronde
Já vím, že je na pokus o report "trochu" pozdě, ale konečně jsem našla trochu volného času, tak se pokusím něco sesmolit.

Pragocon 2008

6. února 2008 v 20:16
Na "Pragáči" jsem se letos byla podívat poprvé a rozhodně to stálo za to! První průšvih začal už tehdy, kdy jsem omylem přejela na Barrandov, a pak musela dlouhé minuty mrznout a čekat na další tramvaj (v sobotu dopoledne není zrovna valný provoz ). Po chvíli opravdu přijela vytoužená tramvaj a já do ní vysloveně vletěla, protože už mi umrzaly ruce. Koho jiného jsem v tramvaji mohla potkat, než jistou rozchechtanou tlupu, ze které jsem vypáčila, že taky jedou na Pragocon a co hůř, jsou to Potterovci :-D
Neměla bych jim tak křivdit, protože to byli právě oni, kdo mě na Pragocon doprovodili (autobus tam jel jednou za hodinu a já pochopitelně neznala cestu ), i když za cenu toho, že po sobě na každém kroku metali kletby a místo "pozor, auto!" křičeli "pozor, kentaur!" Takoví cvoci mi po každém conu chybí. To samozřejmě nemyslím jako urážku, ale spíš jako poctu, protože na conech jsou absolutně
všichni cvoci a já se mezi ně hrdě řadím.
S programem se nebudu moc rozepisovat, protože jsem většinu času trávila na
DDRku nebo ztrapňováním se při Para para paradise . Zbytek času padl na kecání s kamarády, kterých jsem tam potkala překvapivě mnoho a, samozřejmě, čekáním ve frontě na jídlo. Náhodou, to je vážná věc! Kdo chtěl večeři, musel se odebrat do fronty alespoň v poledne :-)
Co ještě dodat? Byl to prostě skvěle strávený čas s neméně skvělými lidmi. Vivat fórum Discworld.cz!

 
 

Reklama