Tak zase na parketu

8. října 2009 v 0:21 | Voronde |  Taneční a jiné závislosti
Mnohomoc mnohomoců lidí se mě ptalo, proč se zase hlásím do základních kurzů, když bych teoreticky měla oxidovat ve speciálkách, takže vám to osvětlím. Tak za prvé si s Rarousem na speciálky netroufáme a radši si letos zopakujeme pokračovačky, kde se snad lépe sehrajeme, a za druhé jsem si jako zcela altruistický a přející člověk přeci nemohla nechat ujít šanci vidět křepčit samotného Patricije KTP. Prý jsem zlá potvora, ale tomu byste přeci nevěřili, ne?

Už pár týdnů před začátkem kurzů jsem na Ksichtknize sledovala debaty současných kurzů pro mládež a musím přiznat, že jsem se výborně bavila. Neříkejte mi, že jsme tehdy byli taky tak vyplašení a sto a jedním způsobem řešili všemožné nástrahy parketu... No, nejspíš jsme takoví skutečně byli :) Nešlo si nevšimnout, že je (jemně řečeno) nejaktivnější debata kolem středečních kurzů (jednoduchý princip, kdy těšení se na středu pomáhá překonat šok z pondělka a přibližuje vytoužený pátek), ale chtělo by to tam občas zásah "Ligy za normální vyjadřování".


Letos nebyly po hysterčení ani památky, takže jsem se v poklidu válela v učebnicích ruštiny (za trest, toto) s vědomím, že mám ve skříni přichystané šaty. Klid mě přešel poté, co mi milé šaty za hlasitého "Kchrrr!" daly najevo, že jakési ozdobné švy právě odešly na věčnost, takže mi v ruce zůstalo cosi zplihlého a rozhodně nepoužitelného. I vydala se Vendy na odvážnou výpravu pro náhradní svršky a samozřejmě nestíhala (Už jste někdy sbíhali jistý modřanský krpál
v podpatcích? Ne? Nezkoušejte to). Po doběhnutí na Karlák si mě převzali nervózně podupávající přátelé, proběhlo nadšené vítání a mohli jsme vyrazit vstříc podupaným tlapkám.

Při prvních tónech Gonna fly now jsem nasadila úsměv idiota a začala se těšit na deset nepochybně zábavných týdnů. Začali jsme zcela nečekaně s nacvičováním blues (úkrok, přísun, zpátky, přísun... vzpomínky se vrací), při kterém vyšlo najevo, že nemám ani tak šaty, jako spíš mobilní armádní jednotku. Když už se při alemaně milé ramínko rozhodne, že uletí někam do pryč, nemuselo by to alespoň uskutečňovat přes můj obličej. (aneb Kterak Hadati k zajímavému suvenýru přišel)

Pokračovali jsme mambem, jivem a waltzem a musím říct, že nám to s Hadatim relativně šlo (zaznamenána pouze jedna díra na silonkách) a škobrtali jsme jen při společném prozpěvování I'm on my way. Jediné, co mě děsí, je vidina polky, která se už nebezpečně blíží. Je otázkou, zda se na příští lekci vybavit tanečními botkami, nebo radši okovanýma Martenama.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dyne Dyne | 8. října 2009 v 22:03 | Reagovat

Taneční - ta neopakovatelná atmosféra nervozit před volenkou, podupaných špiček a kofolových přestávek mi vážně chybí. Tak si ji připomenu snad aspoň jako garde... a udělám pár kompromitujících snímků :)

2 Voronde Voronde | Web | 8. října 2009 v 22:21 | Reagovat

Kofolovou přestávku jsem na tvou počest dodržela. Akorát chybělo "soubrčko"
Být tebou místo foťáku radši přinesu obvazy. Já se té polky začínám (nic proti Hadatimu) celkem bát :)

3 urzu7 urzu7 | Web | 12. října 2009 v 11:57 | Reagovat

jasně a čim vic  tim lip jsem už zvědav na Voronde při tanci ted si nevzpomenu
bylas na Advik balu

4 DORFL DORFL | Web | 12. října 2009 v 21:57 | Reagovat

Voronde tam pochopitelně byla, důkaz například zde... :-)

http://dorfl.rajce.idnes.cz/Advik_2009_2_2/#0562.JPG

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama