Premiéra Momo a zlodějů času

29. června 2009 v 23:38 | Voronde |  Divadlo

"Je jen jediná věc, která je horší než mít málo času. Nemít žádný." (Oscar Wilde)

Díky mé drahé skoromatce (modří vědí a ti ostatní určitě minimálně tuší) jsem se zas jednou proplížila na premiéru do Dlouhé. Tentokrát šlo o zpracování románu Michaela Endeho (jehož Nekonečný příběh zná snad každý), Děvčátko Momo a ukradený čas.

Příběh začíná příchodem tajemného děvčátka bez minulosti do jednoho malého městečka, kde se postupně stane dobrou duší zdejších obyvatel. Chodí za ní nejen děti, ale i dospělí, kteří mají v Momo nepostradatelnou posluchačku. Idylka se záhy pokazí s příchodem podivných šedých mužů, kteří se začnou pomalu vkrádat do přízně přátel Momo tím, že nabízejí výhodnou nabídku - "nač plýtvat časem? Převeďte veškerý svůj volný čas k nám a budete mít kdy se věnovat práci. Nic tak bezvýznamného jako přátelé vás nebude vyrušovat." Naneštěstí jim prakticky všichni uvěří a hnáni vidinou budoucích úspěchů a zářných kariér se zlodějům času upíší. Zanedlouho se z městečka stává místo plné nervózních, uspěchaných a agresivních lidí, kde zřídka zaznívá dětský smích.


Právě děti pod ochrannými křídly Momo jsou pro šedé muže tvrdým oříškem, protože jejich čas se jim hned tak získat nepodaří. A tak se uchýlí k jedinému možnému východisku - odstranění Momo. Té v pravou chvíli přispěchá na pomoc záhadná želva Kassiopea a zavede ji za ještě záhadnějším Mistrem Hórou, strážcem času, od něhož se Momo dozvídá něco ve smyslu "Momo, jen ty můžeš zachránit svět". Za pomoci Hóry se Momo skutečně podaří přemoci šedé muže a navrátit lidem ztracený čas.

Co se mě týče, hodnotím představení kladně. Míša Doležalová si v hlavní roli vedla obstojně, její Momo byla jako vystřižená z Endeho předlohy. Z vedlejších rolí mě zaujala Madla Zimová, která se opravdu vyřádila ať už jako chlapec Paolo, zlatá mechanická panna či nezapomenutelná želva, která působila záchvaty smíchu celému publiku. Nemohu nezmínit i šedé muže (především Petera Vargu), z jejichž klouzavých pohybů po jevišti a celkového vystupování a lá Matrix mi běhal
mráz po zádech. Tak trochu protipólem k nim pro mě byl König, u něhož mi připadalo, že svoji roli přespříliš zveličuje a snaží se na sebe strhnout pozornost na úkor hlavní postavy.

Výkony herců podtrhovala snová scénografie, která příběhu dodávala to pravé "fantasy" kouzlo. Získala si mě jak barevná
okénka zářící do tmy, tak i hodinová stěna Mistra Hóry. I když je toto představení určeno především dětem, které v něm uvidí především pohádku, myslím, že si najde publikum i v řadách dospělých, kteří si všimnou parafrází na dnešní uspěchaný svět.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama