I končím, hrůzno mi psát psaní

30. června 2009 v 1:23 | Voronde |  Taneční a jiné závislosti
Jak vidíte, s nadpisem mi pomohl Puškinův Oněgin, ale ten zbytek už nejspíš budu muset sepsat sama. Ještě nedávno pro mě bylo nepředstavitelné, že naposledy uslyším svolávací "Rocky" znělku, projdu se poslední promenádou a ani zdaleka ne naposled si nechám pořádně podupat nohy. Až moc živě si vzpomínám, jak jsem se před rokem tanečních celkem děsila (ono když má jeden rodiče, co neustále vytahuje, jak tancoval u Franka Tovena a jaké je keho drahý potomek nehorázné dřevo... to trochu sníží motivaci) a po dlouhém váhání a vybírání se nakonec zapsala k Vavruškům.

Myslím, že to byla ta nejlepší volba, protože pochybuji, že by mě jinde dokázali nadchnout pro tanec tak zábavným způsobem (byla jsem na výzvědách i u "konkurence" a když mistr na plese teatrálně prohlásil "a teď si zatančíme opravdu zábavný tanec... a bude to cha-cha" a ihned začal tento "vtip" vysvětlovat, každému trochu ztuhl úsměv na tváři. Oproti tomu jsou mistři a celé osazenstvo TŠ Vavruška nenuceně vtipní a hlavně schopni si udělat srandu sami ze sebe, takže si okamžitě získali mé sympatie :) Vzpomínám si dokonce na první lekci základních kurzů, kdy jsme byly s Dýní zakormidlovány do sálu se slovy "Dámy, jste připraveny vrhnout se do víru společenského života? Tak prosím račte." (Je neuvěřitelné, že si zapamatuji každou "pitominu", ale že bych to praktikovala třeba u dějin literatury nebo Dmd... to nejspíš nehrozí)


Taneční kurzy mi zpříjemňovaly celý školní rok a musím se přiznat, že jsem se kvůli nim dokopala dokonce i k oprášení nějaké té gymnastiky, které jsem se kdysi věnovala. Výsledek byl ten, že mě kromě nohou bolelo rovnou celé tělo (ale na druhou stranu mě zahrnul chválou ortoped a slavnostně mi oznámil, že se výrazně zlepšila ta moje věčně plochá chodidla). Především pro mě ale byly příjemným odreagováním a příležitostí k získání nových známých (a samozřejmě také k pochycení nějakých těch kroků).

Nějakým záhadným způsobem se přihodilo, že jsem se "protancovala" až k závěrečné lekci pokračovaček, kde na nás měli přichystanou taneční soutěž. Jako supi jsme se vrhli na asistenty, abychom zjistili, že pro nás mají "jenom" soutěžní čísla, která měly dívky nějak inteligentně připnout partnerovi na záda (čili skvělá záminka k pořádnému bodnutí Rarouse). Sice jsme "soutěžní" tance procvičovali, ale mě s Rarousem to zřejmě moc nepoznamenalo. Dle jeho slov jsme to ten večer "extrémně ku*vili", takže na nějaké to umístění jsme ani nepomysleli a místo toho fandili našemu oblíbenému páru, který nakonec soutěž zaslouženě vyhrál.

Rozloučení s tanečními se neobešlo bez dlouhého potlesku a určitě ukápla i nějaká ta slzička.
U mě vítězil pocit jít se někam zahrabat, protože jsem zjistila, že tenhle pochybný blog je čten ještě více lidmi z TŠ, než jsem si myslela. A jelikož příští rok budu do základek pro VŠ doprovázet našeho drahého Patricije (kdo by odolal příležitosti smát se nadřízenému?), tak se mě
u Vavrušků ještě chvíli nezbaví :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama