Závěrečný jarní ples

19. dubna 2009 v 0:54 | Voronde |  Taneční a jiné závislosti

To jaro má opravdu zajímavé účinky. V záchvatu euforie z toho, že konečně skončila zima, jsem dostala psavou náladu a poctivě sesmolila článek z plesu. No, ale milé jaro způsobilo i to, že článek zůstal pěkně zapomenutý ve frontě čekající na zveřejnění, zatímco Vendy si pobíhala po Petříně a čichala ke kytičkám.

Na posledních dvou lekcích se nedělalo prakticky nic jiného, než aktivně opakovalo na závěrečný ples, takže jsme si všichni připomněli, kolik toho neumíme, popřípadě ukázkově mrvíme (v mém případě prakticky všechno). Vavruška nám ještě předtím, co jsme se mu nenávratně rozprchli, vysvětlil, jak to vlastně na tom plese bude vypadat. K našemu překvapení jsme se dověděli, že nás jako první tanec čeká květinový waltz, takže by prý nebylo od věci, aby tanečníci pořídili partnerkám nějakou tu květenu.


Od Rarouse mi bylo jasně sděleno, že od něj žádný ugrah čekat nemám, protože by prý milá kytička nepřežila cestu vlakem z daleké Plzně a v Praze by ji nestihl koupit. Pche! Jelikož u mě heslo "Co si člověk neudělá, to nemá" platí dvojnásob, byla jsem odsouzena k tomu, abych si do toho květinářství potupně zaběhla sama. To by zas takový problém nebyl, kdybych všechno neodkládala na poslední chvíli, takže jsem nákup květinky spojila s vyzvednutím šatiček z čistírny (kde se jim k mému šoku podařilo udělat ze silně zašedlých stuh opět cosi zářivě bílého) a s tímhle nákladem si to dopelášila květinářství a vybrala nádhernou rudou růži. Při cestě domů se ukázalo, že v čistírně trochu podcenili použití ramínka, takže šatičky začaly z "vaku" pomalu, ale jistě vyklouzávat. Nakonec to dopadlo tak, že si to po Praze rázovala prapodivně vypadající postava, co měla přes ruku, krk a tašku omotané saténové šaty a výhrůžně kolem sebe máchala kytkou.

Zkulturňovací procesy kupodivu proběhly téměř nadzvukovou rychlostí, takže jsem s půlhodinovým předstihem stepovala před Lucernou a s drahými spolužačkami prodrbávala všechno možné i nemožné, dokud Rausek za zvuku fanfár konečně nedorazil (dokázal trumfnout i moje typické akademické čtvrthodinky a to už je co říct).

Květinový waltz jsme zvládli celkem úspěšně, ale pro příště si musím udělat důraznou poznámku o odstranění trnů z růže... Po tomhle zcela vyčerpávajícím výkonu jsme se vydali hledat Dýni a spol a po chvíli se přesunuli na bar. Tam jsme strávili většinu plesu, protože jsme byli oba nachlazení a nehorázně unavení, takže jsme tomu tancování moc nedali. No, ale aspoň to byla ideální příležitost k tomu, aby mi Rarous začal splácet ples a růžičku. (příkladem za všechny je koktejl High society, který jsme si okamžitě přejmenovali na Hi, sosá yetti)

Kvůli nedososání výše zmíněného koktejlu jsme propásli foxtrot na moji oblíbenou Mack the knife, ale když o chvíli později zaznělo In the mood, nekompromisně jsem Rarouse vytáhla alespoň na ten jive (a jsem opravdu zvědavá, jak budem zvládat pokračovačky, když jsme se dokázali pohádat téměř u každé figury). Po téhle pamětihodné taneční aktivitě jsme se museli rychle evakuovat někam na vzduch, protože v Lucerně to silně připomínalo saunu. Cestou dolů jsme narazili na schodiště kompletně zlité čímsi pivoidním, takže jsem Rarousovi nakázala, aby mě přes rizikovou oblast přenesl (přece si nezničím taneční botičky, že) a asi musel být hodně nemocný, protože to opravdu udělal.

Přišli jsme akorát včas, abychom se stihli pokochat předtančením mistrů TŠ Vavruška a vyzkoušeli si charleston. Na závěr plesu Vavruška vybral pár "pošahaných" tanců, jako letkis, ptačí tanec a hromadný kankán. Na celou Lucernu v róbách třeba při takovém ptačím tanci musel být opravdu... zajímavý pohled ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama