Trpaslicon 2009 - den první

16. března 2009 v 22:16 | Voronde |  Akce
"Toto je volání o pomoc sedmého ročníku festivalu britského humoru, sci-fi a fantasy. Trpaslicon byl napaden neznámou formou života. Vyměšuje látku, jed, možná dokonce halucinogenní, který vyvolává v obětech pocity beznaděje. Bohužel jsme jí byli zasaženi. Sice redukovanou dávkou, ale je možné, že nás postihnou záchvatýýééáááííííhh…"

Pro Vendy začal letošní Trpaslicon už nějaký ten týden před jeho zahájením, protože se v záchvatu naivity nechala zlákat k tomu, aby si kromě funkce pomocného organizátora přibrala i nějaký ten program. S mým smyslem pro povinnost jsem samozřejmě dodělávala svůj Zeměplošský kvíz dva dny před conem, takže jsem akci "spi tři hodiny denně" zahájila už ve čtvrtek. Čtvrtek byl i dnem Velkého stěhování, protože jsem trochu pozdě zjistila, že není dobrá strategie mít úhledně poskládané hromádky oblečení a dalších nezbytností u jednoho rodiče, zatímco krosna, do které to všechno plánuji narvat, se nachází na druhém konci matičky Prahy. Mohla jsem být jenom ráda, že dopravní kužel (bez něj se jeden pořádně nevyspí) už byl dávno připraven na správném místě, takže to nedopadlo jako loni, kdy jsem byla někdy kolem desáté večer zastavena hlídkou městské policie, kterou zaujal pohled na taškami ovešenou Vendy, jež si suverénně rázuje po Praze s obrovským dopravním kuželem. No a vysvětlujte si jim, že jenom přepravujete propriety na jednu pošahanou akci a milý kužel tudíž není kradený, ale poctivě zakoupený (předminulý rok mi ho Rausek přitáhl z Plzně - asi nejoriginálnější vánoční dárek mého života).


V pátek ráno mě ze snění vytrhl pronikavý zvuk budíku, který si usmyslel, že mě vytáhne z postele už kolem šesté ráno. K mému úžasu se mu to podařilo a já se tak mohla vrhnout na dolaďování maličkostí, jako je výroba očíslovaných želviček pro kvíz (ale že mě ty potvory malé stály pěkných pár kýblů nervů). Těsně před devátou jsem pobíhala dokolečka po bytě a opakovala si, že jsem určitě něco zapomněla a v záchvatu své ukázkové praktičnosti přibalila do krosny ještě porcelánovou konvičku a zásoby čaje pro půl regimentu.

Na místo konání Trpasliconu (tj. do ZŠ Květnového vítězství) se mi díky odvozu podařilo přijet nad očekávání brzy, přivítala jsem se s Velkými organizátory (Kohym, Rimmerem, Hadatim a Lukym) a mohlo se začít s přípravami přednáškových místností, zázemí pro organizátory, bufetu... no, zkrátka s úpravami školy. Naneštěstí se mi doma podařilo zapomenout pružné obinadlo, takže hrozilo, že většinu conu prokulhám (to se mi dařilo i s ním), ale podařilo se mi přemluvit Rauska, aby mi nějaký ten obvaz sehnal. Můj nebohý nejlepší nepřítel už tou dobou sháněl červený krepák, ale pro Vendy se kupodivu obětoval. O to méně ho musel potěšit můj příští telefonát, ve kterém jsem mu ještě nakázala sehnat 300 spínacích špendlíků a Hadati si u Donáškové služby Rausek objednal balíček třešňových orbitek. (Celkem se divím, že nás neposlal do... patřičných míst)

Po roztřídění suvenýrů k prodeji jsme se s Kájoušem vypravily na odvážnou misi Najdi nejbližší obchod a na to, že Albert byl cca. 50 metrů od školy, jsme okolím bloudily až nepatřičně dlouho (no co, mapování terénu). Po nákupu nezbytností, jako byly například zářivě růžové papuče pro Ivu, jsme se úspěšně vrátily do budovy a doslova opilé endorfiny chvilku testovaly tamější trampolínu. Po takových sportovních výkonech jsme chtěly hledat první pomoc nad šálkem dobrého čaje. To bychom si ho ale nesměly udělat z fungl nové konvice (já říkala, že by se měla nejdřív zkušebně vyvařit)... možná by pak nechutnal jako rozvařená pneumatika.

Kolem čtvrté hodiny někoho napadlo, že by nebylo zas tak od věci jít pomalu značit cestu na con pro ty návštěvníky, kteří k nám zavítají poprvé (a rozhodnou se jít pěšky z metra), či prostě a jednoduše netrefí od autobusové zastávky. Bylo vysláno úderné komando Vendy-Rausek-Kájouš, vybavené metry lepenky, plakáty, nůžkami a obrovským množstvím červených fáborků, které mělo za úkol jasně a pochopitelně vyznačit cestu. Že nebyl zrovna nejlepší nápad svěřit to naší trojce se ukázalo hned poté, co jsme se skoro pohádali o tom, kterým směrem vlastně leží metro a vyřešili to stylem kámen-nůžky-papír-ještěr-Spock (ale tipli jsme to správně). Značení bylo opět zábavnou činností, plnou spílání nemožné lepence, hledání nejviditelnějších míst pro plakáty a přátelského pošťuchování se typu "Přivážem Vendy k ceduli a necháme ji tam, co ty na to?".

Po našem slavném návratu jsme zjistili, že už je Trpaslicon v plném proudu a nestačili se divit. Po chvilce za mnou přiběhly Kájouš a Markee s tím, že s Rimmerem chystají zahájení a shánějí čtvrtého do party. Samozřejmě jsem neodolala šanci na pět vteřin slávy a nadšeně se k nim připojila. Rimmer nám, za značné pomoci scénáře a rozmáchlého gestikulování, vysvětlil, že sehrajeme scénku, kde Kocour (Vendy), Rimmer (jeho alter ego), Lister (Kájouš) a Kryton (Markee) prožijí skupinovou halucinaci, v níž je honí fašističí policisté (Kohy a Hadati). Po chilce nacvičování (myslím, že už nikdy nezapomenu zvolání "Vidím Kohyho a vypadá to, že na něm jsou raketomety", "A jé, retardéry" či "Rimmere, neřiď!) jsme se nejistě přesunuli k tělocvičně, kde nám Kohy vysvětlil závěrečnou strategii slovy "Prostě tam vběhněte, chvilku před náma utíkejte, a pak improvizujte!" Nakonec jsme scénku úspěšně zvládli a i přes těžká zranění, způsobená vodními kušemi, si poslechli zahájení.

Po zahájení jsem se spolu s Kájoušem vydala na recepci, kde jsme pomocí vodních kuší nutily neposlušné voliče návštěvníky, aby se konečně přezuli a tak nějak celkově tam úřadovaly. Když nás někdo po pár hodinách vystřídal, zaběhla jsem ještě na chvilku na závěr Caseovy přednášky o seriálech a zhruba do čtyř hodin ráno korzovala mezi kamarády a recepcí. Když jsme s Kájou v cca.: 4:20 usoudily, že by nebylo od věci odebrat se do spacáků, šokoval nás pohled na skupinku (převážně mužskou), která se napakovala do "předmístnosti" dámských sprch. Když na nás ještě vyčítavě mručeli, měly jsme sto chutí rozsvítit, nechat vyniknout organizátorská trička a zařvat "Je půl páté ráno a toto je váš časně ranní budíček!" Nakonec jsme to přešly s tím, že pokud se tam ukážou i druhý večer, budou krutě vyhozeni. Kupodivu se neukázali :)

Tak takhle pro mě skončil první den Trpajzlikonu a doufám, že jsem vás moc nenudila sáhodlouhým vypravováním. Když budou dobré ohlasy, dočkáte se i zbytku ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tezi Tezi | E-mail | 16. března 2009 v 23:03 | Reagovat

Nenudila.... my chceme další. :-)

2 DORFL DORFL | Web | 17. března 2009 v 0:04 | Reagovat

Povedený report prvního dne, drahá Voronde. Napjatě očekávám pokračování! :-)

3 Hadati Hadati | E-mail | Web | 17. března 2009 v 7:20 | Reagovat

Sakra, já příště fakt budu muset chodit ty dámské sprchy obhlížet.

4 VeHaLi VeHaLi | 17. března 2009 v 19:53 | Reagovat

Dobrý, dítě, dobrý, já tam snad vážně někdy budu muset zůstat celý víkend... :o))

5 Silence Silence | 18. března 2009 v 9:56 | Reagovat

Už se těším na pokračování! ;) Moc příjemné a zábavné počteníčko! :D

6 Voronde Voronde | Web | 18. března 2009 v 15:19 | Reagovat

Tady se to nějak hemží pratchettovcema :) Díky za chválu, až se vykurýruju, tak se vrhnu na psaní dalšího dne.

Hadati: ty sprchy pobavily :)

VeHaLi: To bys, má drahá skoromatko, opravdu měla.

7 Kájouš Kájouš | 29. března 2009 v 9:05 | Reagovat

jééé, moc pěkný zavzpomínat si co se dělo, díky tvému vyprávění teď vidím živě před sebou tu potopu vody u vstupu...:)

8 DORFL DORFL | Web | 5. dubna 2009 v 1:48 | Reagovat

Tak jak to vypadá s pokračováním? Kašli na nějaký Facebook, Voronde, a koukej napsat zbytek! :-)

9 Voronde Voronde | Web | 5. dubna 2009 v 13:01 | Reagovat

Ok, mizím z facebooku a letím to dopsat (měl by ses dát na kariéru vědmy :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama