Vánoční ples taneční školy Vavruška v Lucerně

3. ledna 2009 v 0:29 | Voronde |  Taneční a jiné závislosti
Po pokusu o inteligentní nadpis padá úroveň tohoto článku pod bod mrazu, protože při jeho psaní mi za zády probíhají opravy s hojnou účastí sbíječky, což není zrovna ta nejvhodnější tvůrčí atmosféra. Mno, ale abych se nevykecávala o dělnících, přejdu radši k tomu plesu. Jelikož jste si poručili i průběh mých (obvykle značně pokořujících) příprav, tak je tedy máte mít.

Vendy se v den plesu tak trochu úplně ulila ze školy, protože cca. dvouhodinové prodávání srdíček pro organizaci Život dětem, kterého se pravidelně účastní, se za nějakou velkou školní aktivitu považovat nedá. Tohle "volno" každopádně přispělo k tomu, že jsem se dokopala po půl roce navštívit kadeřníka a musím přiznat, že ve srovnání s mými nejčernějšími představami to dopadlo celkem dobře. O něco hůř to dopadlo s plesovými šaty, jejichž krémově bílé stuhy se k mé hrůze po vyprání proměnily v zašedlé zplihlé cosi, ale s tím jsem hodinu před plesem opravdu nic nenadělala.


K mému velkému překvapení dorazil Rausek k Lucerně včas a dokonce se mi ho podařilo potkat už v metru (přivítání "Vendy, co ti to udělali s vlasama, já tě vůbec nepoznal" jednomu opravdu zvedne sebevědomí) a společnými silami jsme velice rychle našli Lucernu (uznávám, že ten obří neonový nápis Lucerna nám hledání dost usnadnil). U vchodu do sálu postávali asáci a rozdávali balónky. Můj dotaz, jestli se náááhodou nechystá balonková polka, významně přešli s tím, ať nepředbíhám, a jelikož jsem člověk nadmíru urážlivý, otočila jsem se za nimi s milou připomínkou... a vzápětí se mi podařilo spadnout ze schodů. Snaha o elegantní provedení selhala (když si martenskami stojíte na dlouhé sukni, zkuste si u toho vypadat ladně) a můj pád se zastavil až o pár schodů níže stojícího Rauska, který mě jako správný gentleman zachytil. Tím mé "schodové" eskapády pro onen večer ani zdaleka nekončily, protože jsem si to z nich svištěla hned několikrát, ale pud sebezáchovy mi velí se o nich více nerozepisovat, protože by jste se mi smáli ještě za rok.

Taneční parket v Lucerně nejspíš skutečně bude největší v Praze, ale vsadila bych se, že i nejhrbolatější - připadala jsem si jako při lyžování. Nejvíce se "boule" vymstily neopatrným párům při polce, ale vzhledem k tomu, že se na parketu beztak nedalo ani pohnout, tak pády nehrozily. A když už jsme u té polky, to byla ukázková skupinová sebevražda. Rausek se do polky vrhl s heslem "Sraz co nejvíc párů", ale pozapomněl mi říct, kým ty páry bude srážet. Zjistila jsem, že role nárazníku se mi zrovna nezamlouvá, ale když nás na parketu srazili ti ze Zatlanky, probudily se ve mně vražedné sklony a "Na ně!" jsem zavelela prozměnu já.

Při tancování se zkušeným (no, prošel už asi třemi tanečními, ale asi zapracovala mizerná pameť a nějaké ty kroky se mu z hlavy vykouřily) Rauskem bylo zábavné sledovat jeho nervózní výrazy při prvních tónech písničky a ještě zábavnější pozorovat kradmé pohledy po ostatních typu co se to, k čertu, tancuje?, ale zábava mě přešla ve chvíli, kdy se ke mně můj drahý nejlepší kamarád obrátil s prosbou o osvěžení kroků. Opačné situace nastávaly, když se Rauskovi zdálo, že k nějakému tanci zvládáme příliš málo figur, takže mě vždycky vyděsil navedením do jakési prapodivné pozice se slovy "Vy tohle ještě neumíte? Nevadí, to se naučíš..."

Průběh plesu by se dal shrnout jako stále se opakující kecání s rodiči u stolu, nástup na parket a snaha zachovat si všechny končetiny v životaschopném stavu, let k umyvadlu a zaboření obličeje do studené vody, letmý pohled do zrcadla a následné zděšené zachraňování toho, co zbylo z nalíčení, a tak pořád dokola... S Dýní jsme kupodivu nevyvedly nic tak zajímavého či dokonce vtipného, aby to stálo za napsání, což mě opravdu zaskočilo. Že bychom začaly dostávat rozum? Tomu se musí rychle zabránit! (myslím, že tohle nebude nijak těžký úkol)

Na závěr plesu nás mistři překvapili taneční pohádkou, kde páry postupně bojovaly se skřety, brodily se vodou a na závěr měl princ (pravé filmové klišé, vážení) políbit princeznu, kterou nesl v náručí. Jak znám Rauska, tak ten by mě v podobné situaci hodil do bahna a utekl, ale tady se zachoval překvapivě gentlemansky a nesl mě přes půlku parketu, dokud nás opět nesejmuli ti ze Zatlanky :)

S mamkou jsme se rozhodly z plesu dojít domů pěšky a začaly jsme toho litovat už po prvních pár ulicích. Ale co, nakonec se to zvrhlo v celkem zábavné tanečně-zpívací pobíhání parkem a nakonec jsme kupodivu i trefily domů.

Fotky z plesu najdete TU.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama