Třetí lekce tanečních u Vavrušky

10. října 2008 v 16:58 | Voronde |  Taneční a jiné závislosti
Tentokrát výjimečně nebudu popisovat, jak jsem všemožně nestíhala taneční a přišla na poslední chvíli. Asi se stal zázrak, protože i přes návštěvu doktorky, civění do zdi, psaní úkolů z ruštiny a pokusu o debordelizaci pokoje (nebo alespoň o nalezení psacího stolu) jsem měla ještě nejméně dvě hodiny volného času. Neuvěřitelné, že?

Asi došlo k objevení nového Murphyho zákona "Pokud nespěcháte, stihnete všechno za polovinu času než když jste v presu", protože jsem si navíc i stihla dát horkou koupel, vydrbat se lufou (doporučení pro všechny: nic vám tak nerozproudí krev před tanečními jako masáž lufou - tj. něčím, co na omak připomíná mokrý ocelový kartáč) a tak nějak všeobecně upravit.

Cesta do tanečních se konala pěškobusem, ale i tak jsem tam byla o 20 minut dřív než Dýně a spol. a s pološíleným úsměvem vyšlapávala do asfaltu kolečko obchod-trafika-Vavruška. Za co mě pan Murphy trestá?!

Ve všem tom nespěchání jsem samozřejmě pozapomněla, že se na třetí lekce bude konat cosi jako focení. Kdybych to věděla, provedla bych něco se svým účesem a lá palmový háj ve vichřici, na jehož účet milá Dýně celý večer trousila škodolibé poznámky.



A teď k samotné lekci, kterou bych z fleku mohla nazvat otáčecí. Učili nás totiž otáčky a jako první nás čekalo "samostatné" (nějak mě nenapadá lepší slovo) otáčení při blues. Konečně taky nějaká aktivita pro kluky, protože mně už lezlo krkem, že všechny složitější prvky schytají holky. Synchronizace na hudbu byla... no, rozhodně rozevlátá, ale alespoň jsme se pobavili.

Další otáčení na nás zákeřně číhalo u mamba. Tady jsem naopak ráda, že se zatím týkalo jenom tanečnic, protože když jsem viděla, jak někteří adepti místo mamba šlapou zelí a to dokonce mimo rytmus, běhal mi mráz po zádech. Myslím, že ze mě byl trochu zaskočený jeden z instruktorů, protože jsem při mambu hypnotizovala zeď, aby se mi ze všeho toho otáčení nezamotala hlava a k tomu pěla Mambo no. 5, které nám hrálo jako doprovod.

Neméně akční byla i polka, k níž jsme se (prozměnu) učili otáčení ve směru hodinových ručuček. Ne, že by to bylo nějak extrémně težké, ale páry byly soustředěné na kroky, což se podepsalo na tom, že většinou nedávaly pozor na dění kolem sebe. No a dostáváme se k tomu, proč jsem vyfasovala pořádnou modřinu na nártu a oko na silonkách. Myslím, že jsem v tom okamžiku, kdy mi jistý adept podupal nožku, vymyslela nejméně tři nové nadávky.

Po polce následovalo slibované focení. První šly na řadu samozřejmě dámy. Fotograf a asistenti s Vavruškou nás rozdělili na skupinky, spočítali (zábavné bylo pozorovat Moniku Polenovou jak se mračí na Vavrušku a volá "nepočítej mi je, pleteš mě!") a poslali na určená místa. Jelikož jsme se s Dýní ocitly nebezpečně blízko sebe a navíc na vyvýšeném pódiu, začaly jsme automaticky dělat blbosti. Doufám, že nikdo neviděl moje ukazování na hlouček kluků, jimž v namodralém světle přizračně svítily rukavičky a košile, a následné předvádění "tučňáčí" chůze.

S Dýní jsme si zase o kus vylepšily reputaci, protože kdo jiný dokáže po přestávce na poslední chvíli smykem zahnout do sálu s výkřiky "my víme, zase pozdě", no?

Co více dodat? Snad jen to, že jsem si taneční již tradičně (no co, máte snad někdo nějaké připomínky k mojí třetí návštěvě tanečních a slovem tradičně?!) užila a těším se na příště. Pro ty adeptky, které to zažily ještě připomínám nezapomenutelné hledání šroubků od brýlí, ale radši tu nezveřejním průběh celé "akce", protože bych se musela jít zahrabat ;)

A další rekord na závěr: mám pár FOTEK!



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | E-mail | 10. října 2008 v 17:09 | Reagovat

Krásně napsané jako vždy....sem zvědavá co na nás pan mistr příště vytáhne :D

2 Voronde Voronde | Web | 10. října 2008 v 18:10 | Reagovat

Taky jsem zvědavá. Asi na nás vytasí ty fotky. A jsem si jistá, že se tam zase znemožním na sto a jeden způsob.

A moc díky za chválu, psala jsem to při vaření a celkem logicky to odnesla víc kuchyně než článek (už pomalu přestává doutnat)

Taky si musíš pořád pobrukovat Mambo no. 5? Já ho pěla celou cestu z tanečních a lidi se na mě kupodivu divně dívali. Pche :)

3 dýně dýně | E-mail | 11. října 2008 v 16:58 | Reagovat

krásně napsané veru, jen mi někdy přijde, že z tvýho vyprávění vyplívá že jsem úplnej magor a vyrhel společnosti, kterej se každýmu jenom směje!.. Ale ten účes fakt neměl chybu: rozevlátost natřetí ala vylezla jsem z postala s den před tim umytou hlavou a ani sem se neučesala :D

4 zdenka zdenka | 16. října 2008 v 21:33 | Reagovat

ta hudba je šílená!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama