Čtvrtá lekce tanečních aneb Vavruchovy hlody

21. října 2008 v 9:44 | Voronde |  Taneční a jiné závislosti
Zajímalo by mě, jak bych měla začít, aniž by články o tanečních začaly vypadat šablonovitě. Jelikož mě nic extra nenapadá (uvažte, že je devět ráno), tak budu doufat, že se to nějak samo vyvrbí v průběhu psaní. Navíc píšu v poměrně velkém skluzu, takže pokud najdete nějaké chyby nebo nedostatky (protože má paměť je děravější než cedník), tak okamžitě hlaste. Tohle se nevztahuje na Dýni, protože ta vidí nedostatky naprosto ve všem, co dělám.

Tak abych začala, ne? *slastné protáhnutí a zapraskání prsty* Před čtvrtou lekcí jsem měla obrovské dilema: jaké šaty si vzít?! Přece nemůžu chodit pořád ve dvou stejných a v těch na latino lekci by ze mě byl chodící rampouch. Náhodou, bylo to opravdové drama, plné nečekaných zvratů, ale naštěstí neskončilo až tak tragicky, protože jsem na dně skříně vyhrabala cosi černého a šatoidního. Po bližším prozkoumání se ukázalo, že to jsou moje staré šatičky z imatrikulačního plesu v primě. Došla jsem k závěru, že mi nejspíš budou a s příjemným pocitem z vyřešení situace jsem se šla kulturnit. Po návratu (jak jinak) nastal drobný problémek: ony šaty mi sice byly, ale oproti primě, kdy mi byly velké a sahaly skoro pod kolena, se ukázala jejich pravá délka a já si nedůvěřivě prohlížela krátkou sukýnku, jejíž rozparek se táhl až nepříjemně vysoko.


Na nějaké nové hledání nebyl čas, takže jsem sesbírala zbytky odvahy a sebevědomí a šaty si
nechala. Ukázalo se, že jejich čínský styl se mi líbí mnohem víc než tehdy a chtěla jsem ho nějak doladit a udělat si drdol s umně naaranžovanými čínskými hůlkami. Problém byl v tom, že jediné, které by se k tomuto účelu hodily, byly zabodnuté ve zbytcích mé včerejší večeře, takže jsem se na to velice rychle vykašlala.

Odvaha mě přešla už v tramvaji, kde se na mojí sukýnečku vlající v zatáčkách, se kterými se řidič zrovna nemazlil, upíraly pobavené pohledy kolemstojících. I tak jsem vytrvala a (včas!) hrdě dokráčela k paláci Charitas.

Hned na začátku nám Vavruška oznámil, že nás čekají tři nové tance: valčík, jive a cha-cha. Většina účastníků zesinala, ale nakonec to nebylo až tak tragické. Ale to předbíhám. Úplně nejdříve jsme se učili nový prvek k waltzu - otáčku do prava. Byla jsem kamarádkami z předchozích kurzů varována, že u waltzu se tvoří nadmíru nebezpečná, nohyničící kumulace, ale moc jsem jim nevěřila. To byla chyba, protože tak podupané nohy jsem ještě nezažila. Nakonec to dospělo k tomu, že jsme se s tanečníkem dohodli, že se přestaneme vzájemně omlouvat za každé šlápnutí, ale že se budeme strategicky vyhýbat ostatním párům. Tanečník za chvilku zahlásil: "útočí ti na nohy! Vracej to loktama!" Je celkem zázrak, že nikdo neutržil vážnější zranění.

Výuka jiveu, cha-chy i valčíku proběhla celkem bez problémů a ke konci jsem zjistila, že jive miluju ještě víc než kdy dřív. Akorát je škoda, že ještě neprobíráme spiny a otáčky, ale na to bude dost času na latino lekci. Při valčíku si mě spolu s Verčou naprosto získal instruktor Marek, který celý sál obcházel stylem krok dva tři, krok dva tři... a bylo na něm vidět, jak rád by tancoval. Rozhodly jsme se mu udělit čestný a významný titul Dobrá duše tanečních.

Tak si prohlížím článek a zjišťuju, že jsem se sice nehorázně rozepsala, ale zároveň ještě neprozradila, proč se jmenuje Vavruchovy hlody. Odpověď je jednoduchá: Mistr byl na naší lekci zřejmě drobátko unavený (prostředek týdne, no), takže není divu, že z něj na začátku padaly přeřeky jako "pány a dámové" nebo "dámy začínají pravou... tedy vlastně levou nohou" a podobně. Skutečné perly nastaly až při lekci etiky. Vavruška nejdříve vysvětloval podání ruky a při předvádění řekl "Stisk musí být krásný. Teda ne! Krátký!" a zlatý hřeb večera nastal, když při podávání ruky instruktorce Lucce zahlásil "A já zdravím první, protože jsem mladší. Tedy muž! No, zas o tolik starší nejsem." Ihned po přeřeku celý sál lehl smíchy a naši milí a drobet škodolibí instruktoři začali tleskat, čímž rozpoutali hromadný potlesk. Na následující (čtvrteční) lekci už etiku vysvětlovala slečna Polenová... :)

Tím bych zakončila další report z tanečních a těšte se na novinky z latino lekce!
A na www.vavruska.info už jsou zveřejněné fotky z naší lekce, tak můžete prohlížet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M[R]s.Kukí[$3]k M[R]s.Kukí[$3]k | Web | 21. října 2008 v 9:47 | Reagovat

ahoj xD jestli ceš taq se u mě můžeš zapojit do souteže bubliny 0.2 určitě tě to bude bavit mno ale dyš se nezapojíš taq neva xD hezký zbytek dne pp xD

2 dýně dýně | E-mail | 22. října 2008 v 16:11 | Reagovat

Lekce byla skvělá.. taky by si mohla připomenout verčinýho šachystu.. ale ty si jako obvykle zapomněla, nijak mě to sice neudivuje, že si vynechala půlku zážitků, ale stejně si pokaždé říkám, veru, veru,s tou tvojí pamětí už je to velice, velice špatné. tak teda: Už na minulé lekci si pro verču H. přišel chlapec ( přezdívaný pizizubka, veveřák či šachysta ), který celkově nevypadal nijak k světu ale, především měl dva obrovské přední zuby. za to samozřejmě nemůže, stejně tak jako za svůj taneční talent blížící se bodu - 254. jenže celou dobu verče vykládal o šachách, že je nemůže hrát jen tak někde, že se člověk s talentem musí narodit apodobné velice zajímavé věci. chudák Verunka, o pauze sem myslela, že se asi zblázní. To by ještě nebylo tak špatné, ale on si pro Verču přišel na čtvrté lekci znova. samozřejmě že povídal převážně o šachách, ale ještě taky přihodil pár matfyzáckejch vtipů, kterým verča samozřejmě vůbec nerozumněla. Říkala, že jestli si pro ni přijde i na dnešní latino lekci, tak už na něj bude krapítek ošklivá..  p.s. promin že rejpám

3 Voronde Voronde | Web | 23. října 2008 v 14:20 | Reagovat

Dýňuško, na rejpání jsem zvyklá, ale za toho šachYstu tě zítra něčím praštím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama