Divadlo v Dlouhé - derniéra Pokusu o létání

16. června 2008 v 10:07 | Voronde |  Divadlo
Bohužel, nedlouho po derniéře Moliéra (článek se tu někdy snad i objeví) následovala i derniéra Pokusu o létání. Hru jsem tedy v pondělí viděla poprvé a naposled, takže jsem nemohla sledovat, jestli herci do hry přidávají navíc nějaké "derniérové" vtípky. Podle VeHaLi sice měli Pavel s kolegy v úmyslu na jednu scénu přijít v kostýmech ze Soudných sester, ale jelikož s tím pan Borna nesouhlasil, tak to neuskutečnili.
I tak bylo představení zábavné až až. O děj v této hře ani tak nešlo, protože z pouti za balonem zrovna moc dějových zvratů nevytřískáte. Spíše zde šlo o poetiku a atmosféru jednotlivých scén. První polovina představení se odehrávala pouze na "travou porostlém" jevišti s modrým pozadím, takže herci si museli případné rekvizity přinést. Ale většinou to byly pouze nástroje, které v první polovině měly důležitou roli: dvě soupeřící skupiny "lovců balónu" se sice krásně pohádaly, ale namísto souboje pěstního se předháněly v hraní. (Celkem mě pobavilo, že Vondráček si při mlácení do Koliášova bubnu odrovnal smyčec, ze kterého pak trčely žíně na všechny strany.) Jinak herci doprovázeli své putování hraním hudby na balkánské náměty, kterou složil Milan Potoček. Za zmínku stojí i rozverná scénka s Avrámkou (Ivana Lokajová), která naše chalupníky přistihne, jak se kochají pohledem na pradlenky.

Bylo zajímavé sledovat, jak se měnil postoj "lovců" k balonu; nejprve všichni chtěli z "uprchlého" válečného balonu nastříhat hedevábí na košile, ale postupem času už brali balon jako raněného hrdinu, který dokázal přiletět z fronty. Toto je krásně vidět ve druhé části, kde chce Avrámek (Peter Varga) balon rozpárat nožem, ale všichni mu v tom naštěstí zabrání a on se pak v závěrečné části balonu omlouvá jako starému kamarádovi.
Celá druhá část už se odehrává na "palubě" balónu - tedy na prostoru asi 2x2 metry. Herci proto museli být dost kreativní, aby neztratili pozornost diváků. Něco takového se ale v Dlouhé stát nemůže :) Ve druhé části narazíme na poetické a někdy i velice smutné scény. Právě takový okamžik nastává, když se Avrámci dostanou se svým balonem do nebe a prolétá kolem nich anděl. Když jsem slyšela upozornění na průlet andělů, říkala jsem si, že se někde objeví nějaká projekce anděla, nebo něco na ten způsob... Proto mě absolutně šokovalo, když se nad diváky vznesl dálkově ovládaný "anděl", který díky nasvícení a atomsféře, kterou vyvolal, způsobil absolutní ticho v hledišti. Mnozí (včetně mě) měli slzu na krajíčku. A od těch slz nám moc nepomohla následující scéna, v níž herci v nebi volali své nejbližší. Zvláště dojemný byl výstup Pavla Tesaře, který marně volal svého otce.
Tato snovost je náhle přerušena zvukem sirén a palby a dojde k sestřelení balonu. Tenhle krutý návrat do reality mě absolutně rozhodil. Herci jsou předvedeni k výslechu a jsou v některých případech tak vydeptaní, že zapomenou i své jméno. Při sestřelení balonu přijde o život i (v první části naprosto geniální) vrána Hadžiho Avrama (Tomáš Turek), Momo. Turkova tiráda nad její ztrátou jen podtrhuje tísnivou atmosféru. Na úplném konci se snová atmosféra opět obnoví při scéně, kdy si herci vyrobí (z pytle na odpadky! To musím doma vyzkoušet!) vlastní balón.
Když skončila tato lyrická hra plná nezapomenutelných postaviček jako byl Matěj Martina Matejky s jeho blechou v uchu, pánbíčkářský Hadži Avram, co si nechal biřmovat i vránu, nebo budoucí ženich, kovář Kohoutek (Pavel Tesař), přepadl mě na chvíli melancholický pocit z toho, že představení už neuvidím. Melancholie se ale rozplynula hned po děkovačce, kdy herci volali "Pojďtě za námi! Nebojte, pojďte!" a zmizeli nám z dohledu. Na příčinu volání jsem přišla hned potom, co jsem se davem lidí prodrala do foyeru - byl tam obrovský balon, ze kterého jsme slyšeli tlumené hlasy herců "Jen pojďtě, pak to zavřou a všichni se tu udusíme", "My nejsme sekta, fakt ne!" nebo "Bornova sekta udušena v hedvábném chrámu!"... Kdo by odolal tomu, vlézt tam za nimi, no? :)
Pro mě ale díky VeHaLi a Pavlovi večer v Dlouhé ještě ani zdaleka neskončil. Chvíli jsme s Věrkou čekaly na Pavla před jevištěm, kde ze mě Věrka vypáčila slíbenou vstupenku s Vondráčkem (ve chvíli, kdy zvolala "a k co bys dělala s dvěma Vondrysama, no?", procházel zrovna Vondráček kolem :) Potom jsme se přesunuly do dívadelního klubu a pár chvil po tom, co jsme se svlažily minerálkami, se tam přiřítil Pavel Tesař a žvýkaje rohlík se začal zdravit s Věrkou. Potom pro mě nastala snová část večera: byly jsme pozvány na bílé vínko, potom si chvíli povídaly s Tesařem a Halinou Ničovou a nakonec ještě zažily Vargovo potvrzování, že opravdu má růžové... no nic :)
Sice si pamatuji sebemenší detail toho večera, ale kdybych to tu vypsala celé, tak by mě Zdenička asi uškrtila a já sama bych si tu při vzpomínání poslintala klávesnici, takže radši končím.
(Ale kdo bude mít odvahu poslouchat moje rozplývání, tak ať se mě někdy zeptá. Ale předesílám, že nebudu k zastavení)
A abych nezapomněla: VeHaLi, poslušně hlásím, že ty moje Žestě jsou už konečně opravené.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zdenka zdenka | Web | 18. června 2008 v 16:42 | Reagovat

děkuji za ohleduplnost!

2 Maškaráda Maškaráda | Web | 18. června 2008 v 20:59 | Reagovat

Páni, páni tedy musím uznat, že po představení noc ještě pokračovala. Ale já...no já pořád mám takový nejistý dojem z té hry. Taky jsem zadržovala pláč u nebeského výstupu, ale pak jsem už byla u naprostého nepochopení. Tak nic...

P.S. V ktré řadě jsi seděla smím-li se zeptat?

3 Voronde Voronde | E-mail | Web | 19. června 2008 v 13:34 | Reagovat

Na řadu je celkem zbytečné se ptát - v první, jak jinak :)

4 Maškaráda Maškaráda | Web | 19. června 2008 v 18:04 | Reagovat

Aha tak to jsem tě asi neviděla, škoda =oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama